Město Police nad Metují
Police nad Metují

Важливу інформацію для біженців з України можна знайти тут

(Pomoc Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům najdete zde)

Vstupní portál kláštera

Vstupní portál kláštera Začneme poněkud zeširoka. Co to je vlastně portál? Pojem pochází z latinského porta - brána a jedná se o architektonicky a umělecky zdůrazněný vchod nebo vjezd do objektu. Architektura vstupu a následné vlastní vstoupení do objektu má velký psychický účinek a vytváří první dojem o prostoru.

Někdy po roce 1253 zahájil opat břevnovských benediktinů Martin I. stavbu velkého kamenného klášterního kostela, vedle budov proboštství břevnovských benediktinů, u kterého poblíž již stála malá osada nazývaná Policí. Bylo to v době, kdy do Čech začínal pronikat gotický stavební sloh, šířený cisterciáckými hutěmi z Francie. Když roku 1278 opat Martin I. zemřel, pokračoval ve stavbě chrámu jeho nástupce opat Křišťan. V době zvolení jeho následovníka opata Bavora na opatský stolec byla již stavba kostela, na svou dobu značně náročná a rozměrná, z největší části hotova. Kostel byl dobudován někdy kolem roku 1294 a byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie. Chrám byl vybudován ve stylu cistercko-burgundském, ve stavebním přechodném slohu románsko-gotickém, někdy také nazývaném „přemyslovskou" gotikou. I když dnes bezpečně nevíme, jak kostel tehdy vyhlížel (či lépe řečeno, známe jej z poněkud idealizovaného zobrazení z benediktinského prospektu z roku 1674, zachycující významné řádové stavby), vidíme, že se vyznačoval tradičním charakterem stavby, prozrazující ještě románskou stavební techniku, která se však v Polici lišila v důrazu na výškově exponované proporce hlavní lodi - směr blížící se již více gotice. Některé části kostela se dodnes dochovaly z původní stavby středověkého chrámu. Jsou to jednak boční lodi kostela, jednak presbytář (kněžiště), které jsou zaklenuté původní křížovou gotickou klenbou. Stavba, budovaná z lámaného opukového kamene a tesaných pískovcových kvádrů, dokládá i určité stavební nedostatky tehdejších řemeslníků a nezkušenost místního stavitele: je patrná řada nepravidelností, zdi jsou někde nakloněné, oblouky mají různá rozpětí, výšky a tvar.

Se strohým vzhledem interiéru kostela však nápadně kontrastuje výzdoba západníhoDetail portálu kostela. Raně gotický lomený portál, široký 2,6 m a 4,5 m vysoký až k vrcholu obloukového pole, s široce rozevřeným, 2 m hlubokým čtyřstupňovým ostěním, členěným sloupky s ještě románskými talířovými prstenci má frontové hlavice a obloukové pole pokryté různými listy rostlin: na portálových hlavicích nacházíme list chmele, bodláku i hrozen vinné révy, větévku s listím javoru, dubu a vlaštovičníku, na obloucích nacházíme dvojlisty kaštanu a břečťanu a také list javoru a jeřábu. Tento realistický rostlinný dekor portálu dokládá vlivy klasické francouzské gotiky, jejíž tvarosloví u nás zasáhlo do románské sochařské tradice a předpokládá se, že toto sochařské dílo vzniklo někdy v sedmdesátých až osmdesátých letech 13. století. Původní tympanonové pole vyplňující oblouk portálu se nedochovalo a bylo zřejmě zničeno, protože současné je zhotoveno z odlišného kamene a je bez tehdy obvyklé sochařské výzdoby. Portál je velice cenná ukázka raně gotického sochařství v Čechách a svědčí o vynikajících schopnostech a tvůrčí fantazii tehdejších mistrů kameníků, jejichž jména nám již bohužel zavál čas... Anebo to snad byli kameníci Petr a Mikuláš, kteří podle zápisků opata Bavora postavili roku 1306 kolem celého kláštera a kostela kamennou zeď ? Nevíme...

Ještě připomeňme, že skvostný portál nevidíme v celé své kráse, ale že jeho pata je nyní 70 cm ukryta v zemi, což je zřejmě důsledek úpravy prostranství před kostelem a klášterem, které bylo provedeno roku 1844. Starší pamětníci si také jistě vzpomenou na vyzlacený nápis, který neslo tympanonové pole: „Pojďte a klanějme se před Hospodinem, kterýž učinil nás" Mat. 94 v. 6., který byl odstraněn někdy kolem roku 1954. Za zmínku rovněž určitě stojí, že chrám Nanebevzetí Panny Marie je zapsaná kulturní památka města Police nad Metují č. 1843/1.

Snad nebude při této příležitosti na škodu uspokojit mnohé dotazy a zmínit se i „podivném" kříži, který je připevněn právě nad západním portálem kostela. Jedná se o tzv. kříž sv. Benedikta, který se zpravidla objevuje na viditelných místech všech kostelů českých benediktinů. Lze jej spatřit nejen v Polici, ale i na klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově, rovněž i na kostele sv. Markéty v Břevnově. Tvarem jde o kříž latinský s rozšířenými břevny („tlapatý"), umístěný v oválném pásu a obklopený radiálními paprsky. Ve vnitřních polích vymezených křížením břeven, jsou umístěna začáteční písmena slov: C (Crux) S (Sancti) P (Patris) B (Benedicti) - „Kříž svatého otce Benedikta." Heslo, rovněž vyjádřené iniciálami začíná na břevnech C (Crux) S (Sacra) S (Sit) M (Mihi) L (Lux) N (Non) D (Draco) S (Sit) M (Mihi) D (Dux) - „Kříž svatý budiž světlem mým, ne Drak mi budiž vůdcem zlým." Heslo pokračuje dále ve směru hodinových ruček na oválném obvodu: V (Vade) R (Retro) S (Satana) N (Numquam) S (Suade) M (Mihi) V (Vana) S (Sunt) M (Mala) Q (Quae) L (Libas) I (Ipse) V (Venena) B (Bibas) - „Ustup dále Satane, aniž k hříchu neraď mně; hříšné jest, co slibuješ, sám nechť jed si vypiješ." Je to tak zvané apotropaion (kultovní prostředek odvracející magickou mocí zlo), zažehnávání ďábla, velmi starého původu. Podle tradice, která sahá až do 11. století je spjatý s legendou hraběta Bruna z alsaského Egisheimu (pozdějšího papeže Lva IX.;1048-1054). Ten když byl uštknut ropuchou (v jejíž zhoubnou jedovatost se tehdy věřilo), zjevil se mu ve snu sv. Benedikt, položil mu tento kříž na ústa a uzdravil jej. Po dlouhou dobu šlo o neoficiální, soukromý kult značně pověrečného rázu; kříže se jako amuletu užívalo proti uštknutí a uřknutí lidí i dobytka i na ochranu proti nejrůznějším zlům a nebezpečím, včetně živelních pohrom. Souhlas s jeho oficiálním uctíváním vyslovil až papež Benedikt XIV. na žádost břevnovsko-broumovského opata Benno II. Löbla roku 1741.

A úplně na závěr: jako prameny mi při tvorbě textů o polických památkách posloužily rukopisy „Pamětí" polického kronikáře Josefa Brandejse (dnes uložených v SOkA Náchod) a „Zápisy ze schůzí obecního zastupitelstva 1861-1889" (rovněž SOkA Náchod). Z literatury je nutno zmínit zejména tyto publikace: Ottův slovník naučný, Milada Vilímková, Pavel Preiss: „Ve znamení břevna a růží", Antonín Cechner: „Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Broumovském" a James Hall: „Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění".