Město Police nad Metují
Police nad Metují

Významné osobnosti Police a Policka

Jiří Beran (* 1952, Police nad Metují) je bývalý československý reprezentant v běhu na lyžích. Zúčastnil se dvou mistrovství Evropy juniorů, dvou mistrovství světa (Falun 1974, Lahti 1978), dvou zimních olympijských her (Innsbruck 1976, Lake Placid 1980).

Jeho životním úspěchem bylo 6. místo na MS 1978 v běhu na 50 km. Díky tomu v roce 1978 zvítězil v anketě Král bílé stopy. Pravidelně se účastnil dálkových běhů (Vasův běh, Finlandia, Jizerská padesátka). V Jizerské padesátce dosud drží rekord v počtu vítězství - zvítězil pětkrát (v letech 1985 - 1987 zvítězil třikrát po sobě). Je patnáctinásobným mistrem republiky a držitelem ceny Fair-play, udělené v Paříži roku 1984 za čestné sportovní jednání. Povoláním je lesník.

 

Václav Vlastimil Hausmann

Byl synem polického učitele, který byl rovněž varhaníkem a skladatelem. U něho získal základní hudební vzdělání, které si dále rozšířil studiem na učitelském ústavu a Varhanické školePraze. Po absolvování školy se stal učitelem v České Třebové. V následujících letech byl ředitelem kůru a kapelníkem na různých místech v Čechách. V roce 1873 začal v Bystřici nad Pernštejnem vydávat první moravský hudební časopis Hlasy hudební.

Za svého působení v Havlíčkově Brodě (18811888) založil Zemský spolek varhaníků a vydával časopisy Českoslovanský varhaníkSlovanská hudba.

V roce 1888 odešel do Maďarska a stal se kapelníkem metropolitního kostela v Egeru. O dva roky později působil jako dirigent městského divadla a ředitel kůru ve slezském Bílsku. Na sklonku života žil u své dcery v České Třebové.

 

Václav Hybš (* 3. června 1935, Police nad Metují) je český hudebník, trumpetista, dirigent, hudební aranžér, kapelník tanečního Orchestru Václava Hybše.

S hudbou začínal v dětském věku v kapele jeho otce. Později se učil hrát na trumpetu. Se svým tanečním orchestrem doprovázel řadu českých hvězd pop‑music, například Waldemara Matušku. Známá je jeho spolupráce s houslistou Josefem Sukem. Vystupoval velmi často i v někdejší Československé televizi, zejména v různých pořadech estrádního typu (např. televizních Silvestrech či v pořadu Televarieté) apod. Od února 2011 uvádí na „Dvojce“ Českého rozhlasu vlastní pořad Šlágry od srdce, kde ve spolupráci s Milošem Skalkou vybírá nahrávky Orchestru Václava Hybše, jeho sólistů a zpěváků.[1]

V roce 1987 jmenován zasloužilým umělcem.

 

Arnošt Košťál, též Erno Košťál, (26. června 1904 Police nad Metují2. července 1942 Pardubice) byl pardubický hoteliér a účastník protinacistického odboje.

Roku 1931, po úspěšné Výstavě tělesné výchovy a sportu v Pardubicích, si manželé Košťálovi pronajali hotel Grand projektovaný architektem Gočárem a záhy z něj vybudovali prvotřídní podnik. Roku 1936 odkoupil Košťál od svého otce hotel Veselka a svůj elán a nadšení napřel do jeho modernizací. V té době byla již z Košťála známá pardubická osobnost, měl také mnoho vlivných známostí (od Jana MasarykaEduarda Beneše až po VoskovceWericha).

V hotelu Veselka zastihla Arnošta Košťála i druhá světová válka. Známý a úspěšný hoteliér se stal v roce 1941 součástí pardubického protinacistického odboje, když se zapojil do sítě organizované npor. Bartošem, velitelem výsadkářské skupiny Silver A vysazené na území protektorátu v prosinci 1941. Hotel Veselka byl tehdy prvotřídním podnikem často navštěvovaným veliteli pardubického gestapa, Košťál měl za úkol vyzvědět co nejvíce o těchto lidech a předat informace parašutistům. Později podstoupil velké riziko, když jednoho z členů Silver A Josefa Valčíka zaměstnal ve Veselce jako číšníka Miloslava Šolce. Po čase však gestapo odhalilo, že Šolc je falešné jméno, a začalo podezřívat i Košťála. Košťál varoval Valčíka, a ten uprchl do Prahy, kde se stal aktivním účastníkem atentátu na Reinharda Heydricha. Po něm však následovalo hromadné zatýkání, které se nevyhnulo ani Arnoštu Košťálovi. Byl dopaden a spolu s dalšími účastníky odboje 2. července 1942 na pardubickém „Zámečku“ popraven.

 

Miroslav Šmíd, Ing. (1952, Police nad Metují11. září 1993, Lost Arrow, Yosemitský národní park) byl významný český horolezec a sólolezec, horský filmař a fotograf, organizátor horolezeckých a kulturních akcí. V roce 1981 založil Mezinárodní horolezecký filmový festivalTeplicích nad Metují. Byl autorem několika knih.

S horolezectvím začínal na Ostaši, pokračoval v Adršpachu, kde má na kontě řadu pověstných prvovýstupů. Ve Vysokých Tatrách absolvoval 230 výstupů (z toho 80 v zimě a 25 prvovýstupů), mezi jinými sólový výstup cestou Poslední dostih v tzv. S stěně Velké Javorové věže (1976) a ve Skotsku zimní ledový výstup cestou Glover's Chimney na horu Ben Nevis (1981). Se svými sólovýstupy měl potíže s funkcionáři socialistické tělovýchovy, pro které bylo sólové horolezectví západním výstřelkem, proto je často tajil. Jeho sólovýstupy na Kavkaze byly poté, co se prozradily, urovnávány u sovětských funkcionářů poměrně obtížně. Na situaci reagoval známý kreslený vtip Ludvíka Neorala, ve kterém před typickým sovětským trenérem v teplákách a s píšťalkou na krku stojí „Lančmíd" (Miroslav Šmíd), objímá kolem ramen sněhuláka a říká: „Já že nemám spolulezce?" Za svou sportovní činnost Šmíd i přes sólolezecké aféry za totality obdržel titul Zasloužilý mistr sportu.

Miroslav Šmíd působil v mnoha různých velehorských oblastech a zaznamenal řadu významných výstupů: Alpy (prvovýstup severní stěnou Eigeru v zimě 1978 (skupina Jiří Šmíd, Miroslav Šmíd, Josef RybičkaJaroslav Flejberk), Dolomity (severní stěna Cima Grande, 1975), Norsko (Trollryggen v zimě, 1976), Kavkaz (sólo v zimě na Donguz Orun, 1983), Pamír (sólo Štít Korženěvské, 1977 a prvovýstup 1979), Fanské hory, Andy (prvovýstup Yerupajá Sur sólo, 1980), Yosemity (sólo Dihedral Wall na El Capitan, 1978), Patagonie (Fitz RoyCerro Torre, 1990), Aljaška (Mount McKinley 1989, 19911993). Vystoupil i na horu Mount Kenya v Africe (1986). Účastnil se i expedic v Himalájích (Lhoce Šar, Dhaulágirí, 1984; Mount Everest, 1987). Podnikal i náročné sólovýstupy (např. Ama Dablam, 1986).

Lákalo ho vše dobrodružné, byl i průkopníkem horského paraglidingu u nás. Známý je jeho seskok z hory Bžeduch na Kavkaze, který skončil těžkým zraněním, a to zlomenou pánví při přistání na moréně.

Zemřel 11. září 1993 za nevyjasněných okolností při lezení v Yosemitském národním parku při sólovém výstupu cesty Lost Arrow. Podle všeho spadl těsně pod vrcholem, který zdolával nejištěn. Veškeré vybavení bylo nalezeno na poslední polici pod vrcholem. Tělo objevil na dně soutěsky mezi masivy a věží jeden z jeho kamarádů. Na základě identifikace chrupu bylo prohlášeno za tělo Míry Šmída.

 

Hanuš Wihan  - WIHANOVO KVARTETO (5. června 1855, Police nad Metují1. května 1920, Praha) byl významným českým violoncellistou a hudebním pedagogem.

Hanuš Wihan se narodil v rodině soudního kancelisty Václava Wihana. Jeho přirozený hudební talent u něj objevil v 11 létech ředitel pražské konzervatoře Josef Krejčí který ho přivedl ke studiu hudby. Na konzervatoři nastoupil v roce 1867 do violoncellové třídy vedenou profesorem Františkem Hegenbartem.

Po absolutoriu v roce 1873 získal místo profesora violoncella na Mozarteu v Salcburku. Po roce přijal angažmá na pozici sólového violoncellisty v 48členném orchestru mecenáše barona Paula Derviese. Za rok se vrátil na krátkou dobu do Čech, kde se stal violoncellistou pražského německého divadla. Po jeho dalších působeních u Bilseovy kapely v Berlíně a u dvorní hudby knížete Schwarzenburga v městě SondershausenuDurynsku se stává již známým a oblíbeným sólistou.

V roce 1880 odchází na 8 let do mnichovské královské dvorní kapely, kde působí jako sólový violoncellista. Byl také členem bayreuthského orchestru pod taktovkou Richarda Wagnera s kterým studoval Beethovenovy komorní skladby. Navázal osobní přátelství s Richardem Wagnerem, Ferencem Lisztem, Hansem von Büllowem, Richardem Straussem aj. V Mnichově se oženil a krátce nato i rozvedl.

Po úmrtí Františka Hagenbarta přijal třiatřicetiletý Hanuš Wihan uprázdněné místo na konzervatoři v Praze, kde si kulturně i ekonomicky značně pohoršil. S vervou se začal účastnit kulturního života, mimo vyučování na konzervatoři i sám koncertoval. Zahrál si v Rudolfínu před samotným význačným ruským skladatelem P. I. Čajkovským a v Umělecké besedě společně s polským legendárním pianistou I. J. Paderewskim.

Současně s jeho příchodem na konzervatoř se ředitel konzervatoře, hudební osobnost, Antonín Bennewitz vzdal výuky komorní hry a Hanuš Wihan ji přebral současně s výukou violoncella. Díky jeho pedagogickým metodám tehdy opouštělo konzervatoř hodně skvěle připravených hudebníků. Traduje se, že byl na studenty velice přísný a nevyhnul se ani fyzickým trestům.

Z tehdejších vynikajících studentů houslí Karla Hofmana, Josefa Suka, Oskara Nedbala a violoncellisty Otto Bergera sestavil kvarteto, které si svým vystoupením v Rudolfinu v roce 1891 získalo velký ohlas. Dali si jméno České kvarteto.

V roce 1985 vzniklo smyčcové kvarteto, tehdy velmi mladých a nadaných umělců, kteří se rozhodli navázat na českou interpretační školu a z úcty k předchůdcům si dalo jméno Wihanovo kvarteto

 

Významné osobnosti, které na Policku působily

 

Otto BERGER (1873 – 1897), narozen ve Slatině u Náchoda, slavný virtuos na violoncello, zakládající člen Českého kvarteta, nejlepší žák Hanuše Wihana. Od roku 1877 prožil své mládí v Machově, v rodině otce Jana Bergera, tamního řídícího učitele. Zemřel na TBC ve věku 24 let.

Jan BEZDĚK (1858 – 1915), narozen v Soběslavi, od roku 1896 učitel v Polici n. M. Jeden ze zakladatelů moderní české mykologie, autor vědeckého díla "Houby jedlé a jim podobné jedovaté" s obrazovým atlasem (1901, 1905), propagátor znalosti hub z hlediska jejich užitkovosti, dopisovatel odborných časopisů a autor odborných publikací, autor hesel o houbách v Ottově slovníku naučném. První Čech jmenovaný čestným členem francouzské "Société mycologique" v Paříži.

P. Sigismund BOUŠKA, OSB (1867 – 1942), narozen v Příbrami, působil jako kaplan v Machově a v Polici n. M., farář v Bezděkově nad Metují (1914-1924). Významná kulturní osobnost. Spisovatel (povídky "Děti"), básník (sbírky "Pietas", "Legendy", "Duše v přírodě") a malíř, první překladatel provensálských a katalánských básníků (Mistral, Aubanel, Verdaguer), jeden ze zakladatelů umělecké skupiny katolických spisovatelů "Katolická moderna". Na Policko přivedl mnoho významných osobností z oblasti umění a kultury.

PhDr. Josef BROŽEK (1913), narozen v Mělníku, žil v Polici nad Metují v letech 1921 – 1929. Roku 1939 odešel na studie do USA, kde již trvale zůstal. Vědec světového významu v oboru psychologie, profesor na mnoha amerických univerzitách. Roku 1992 jmenován čestným občanem města Police nad Metují.

Antonín HAUSMANN (1808 – 1886), narozen v Hronově, vlastenecký učitel, dirigent, kapelník, varhaník, ředitel kůru, hudební skladatel a vedoucí osobnost místního ochotnického spolku, přítel V. V. Tomka. Od roku 1873 čestný občan města Police nad Metují.

Antonín HUDEČEK (1872 – 1886), narozen v Loucké u Libochovic, slavný český krajinář. Jeho malířské dílo z let 1910 – 1924, kdy maloval zejména na Machovsku, znamená jeden z vrcholů jeho umělecké tvorby.

Alois JIRÁSEK (1851 – 1930), narozen v Hronově, profesor, spisovatel. Ve svém díle věnoval Polici nad Metují a Policku rozsáhlé místo. V povídkách "Sousedé" a "Pandurek" se zrcadlí život v Polici za protireformace a za sedmileté války; námět povídky "Sousedé" později Jirásek využil ke svému dramatu "Emigrant". Roku 1885 vyšel historický román "Skály", v roce 1888 V. díl Ottovy místopisné monumentální edice "Čechy" s názvem "Hory Orlické a Stěny", v níž se autor Alois Jirásek o Polici nad Metují rozsáhle zmiňuje. Kronika "U nás" mistrně líčí život na Policku v 1. polovině 19. století. Do "Starých pověstí českých" zařadil Alois Jirásek pověsti o Vlčinci, o kamenné panně na Boru a další. V románu "Temno" vystupuje evangelík Jiří Vostrý – Žitavec, rodák z Hlavňova. V "Povídkách z hor" a v románu "Skaláci" se zrcadlí Jiráskův vřelý vztah k Policku a k celému česko-kladskému koutku. Také ve svých "Pamětech" Jirásek vzpomíná na Polici a na své polické přátele.

Adolf KAŠPAR (1877 – 1934), narozen v Bludově, akademický malíř, grafik, vynikající ilustrátor. V Polici nad Metují a na Policku několikrát dlouhodobě pobýval, když zde hledal náměty k ilustracím děl Aloise Jiráska, zejména ke kronice "U nás".

Jaroslav PETR (1863 - 1922), narozen v Opočně, od roku 1882 učitel v Machově. Významný a všestranný kulturní a osvětový pracovník Machovska (činnost hasičská, ochotnické divadlo, knihovnictví, sokolství, přednášky pro učitele, propagace výtvarného umění, ochrana lidových uměleckých památek, propagace turistiky atd.) Přispíval do časopisu "škola našeho venkova", vydal spis "Prostředí české školy národní". Jeden ze zakladatelů hasičského časopisu "Metuj", kde zavedl regionální vlastivědnou rubriku. Na Machovsko přivedl malíře Antonína Hudečka.

Antonín PFLEGER (1812 – 1896), narozen v Kopidlně, působil jako úředník polického benediktinského panství. Básník (pseudonym Kopidlanský), spisovatel, hudební skladatel, režisér ochotnického divadla – osobnost tehdejšího kulturního života v Polici. Z polické historie uveřejnil v časopise "Květy" na návod V. V. Tomka několik článků.

P. Bonaventura PITR, OSB (1708 – 1764), narozen v Třebechovicích, břevnovský benediktin, v letech 1737–1745 působil v polickém klášteře. Archivář všech benediktinských klášterů české provincie, jeden z prvních moderních historiků, předchůdce Dobnera a Dobrovského. Napsal více než stovku studií a kritik, vydal četná rozsáhlá pramenná díla. Autor pamětní knihy polického "Bratrstva Bolestné P. Marie", kam zahrnul i dějiny kláštera a města.

MUDr. Adolf PROUZA (1843 – 1879), rodák z Hronova, lékař v Polici nad Metují. Vůdčí osobnost kulturního života ve městě, významný činovník v ochotnickém divadle a v Tělocvičně-hasičském spolku Sokol. Bratranec Aloise Jiráska. Na domě čp. 103 v Kostelní ulici kde bydlel, má umístěnu pamětní desku.

Václav Vladivoj TOMEK (1818 – 1905), narozen v Hradci Králové, historik, univerzitní profesor a rektor české univerzity. Do Police nad Metují přišel poprvé roku 1835 jako domácí učitel. Od té doby v Polici téměř každoročně v létě pobýval po plných 70 let až do své smrti. V roce 1847 se zde oženil s dcerou ředitele panství Ludmilou Dáňovou (na svatbě mu byl za mládence Karel Havlíček Borovský). V letech 1874 – 1905 bydlel v domě čp. 38 v dnešní Tomkově ulici, na němž má umístěnu pamětní desku. O Polici nad Metují a Policku napsal tato historická díla: "Paměti újezdu Polického…" (1857) a cenné, dokonale vědecky zpracované dílo "Příběhy kláštera a města Police nad Methují", vydané roku 1881. Do vysokého stáří byl vášnivý turista. Město Police nad Metují mu udělilo roku 1861 čestné občanství.

Jaroslav VANCL (1890-1980), narozen v tehdejších Nových Benátkách, dnešní Benátky nad Jizerou, vynálezce a výrobce stavebnic Inventor a Merkur. Po vyučení se vydal do světa na zkušenou a zakotvil jako zámečník u firmy Katschner, kde se vypracoval do funkce dílovedoucího. V roce 1914 byl propuštěn za vedení stávky a po I. světové válce založil v Polici nad Metují vlastní firmu pod názvem Inventor s.r.o. Zpočátku vyráběla stavebnici Inventor, kterou posléze nahradila stavebnice MERKUR. Stavebnice MERKUR se v Polici nad Metují vyrábí do dnešní doby. Po znárodnění byl odsouzen ke splácení dluhu za jeho firmu formou nucené práce u soustruhu ve své bývalé firmě.