Město Police nad Metují
Police nad Metují

Historie města

Sotva se nám již někdy podaří spolehlivě zjistit, kdy se na území někdejšího tak zvaného ”polického újezdu”, krajiny, která byla dosud jen rozsáhlým pralesem protkaným nanejvýš několika obchodními stezkami, objevilo první obydlí, které dalo vznik dnešnímu městu POLICI NAD METUJÍ.

Od počátku historické doby patřilo rozsáhlé území kolem skalnatého pohoří STĚN – a také Kladsko – k majetku knížecího rodu SLAVNÍKOVCŮ, z něhož pocházel i svatý VOJTĚCH, pražský biskup a zakladatel prvního mužského benediktinského kláštera v Čechách, v BŘEVNOVĚ u Prahy. V roce 995 Slavníkovce v jejich sídle Libici vyvraždili PŘEMYSLOVCI a toto celé území jim připadlo. Snad proto se tato téměř pustá oblast, sloužící svou neprostupností jako přirozená ochrana hranic království, dostala na sklonku XII. Století do ohniska kolonizačních zájmů břevnovských benediktinů.


Podle klášterní tradice získalo ”polický újezd” břevnovské opatství již na počátku XIII. století, kdy prý tehdejší opat CHUNO vyslal do této pustiny mnicha JURIKA, aby se tam usadil jako poustevník. Po jeho smrti údajně nastoupil na jeho místo jáhen VITALIS se svými druhy, kteří zbudovali na místě poustevny první malý klášter s dřevěnou kaplí P. Marie. Roku 1213 pak vydává, na prosbu opata Chuna, král PŘEMYSL OTAKAR I. listinu, kterou obdaroval benediktiny rozsáhlým územím, tzv. POLICKÝM ÚJEZDEM – ”místem samotným a pustým”.

V roce 1229 potvrzuje toto darování i král VÁCLAV I. Dnes víme, že obě tyto listiny patří do souboru tzv. ”břevnovských falz”, na jejichž podkladě se břevnovští benediktini tohoto území zmocnili. S pomocí lokátorů rozdělili zákupním právem (dědičným pachtem, emfyteuzí) prvním kolonistům polnosti budoucích vesnic a postupně celou krajinu osídlili a zúrodnili.

Věcný obsah těchto podvržených padělků však zřejmě není příliš daleko od skutečnosti, protože reflektuje poměry z dob jen o málo pozdějších.

Kolem dřevěného klášteříku záhy vyrostla i malá zemědělská osada, kterou zde založili první čeští kolonisté, snad povolaní z těch vesnic ve vnitrozemí, které již dříve břevnovskému klášteru patřily. Postupně byly v nejbližším okolí kláštera založeny i první vesnice (Ledhuj, Bukovice, Radešov) a z míst, která kdysi ”děsila svou širou pustinou”, se poznenáhlu stává osídlená a kulturní krajina – vzniká klášterní panství.


První jasný paprsek, vržený na historii Police, zahalenou dosud jen do šera pověstí a dohadů, je den 6. Září 1253. Král PŘEMYSL OTAKAR II., na žádost opata MARTINA, vydává významné privilegium, listinu, kterou se přenáší týdenní trh z PROVODOVA do jiného místa, nazývaného POLICE (”ad alium locus POLICZ nomine”, jak praví listina).

 

Z původní malé zemědělské osady, soustředěné poblíž kláštera, se tak stalo TRŽNÍ MÍSTO (locus forensis) – středisko obchodu s okolními vesnicemi. Je vyměřeno pravidelné tržiště, vznikají i první přilehlé ulice – rodí se středověké městečko POLICE, které své jméno pravděpodobně dostalo po staročeském názvu, označující ves na rovině, v otevřeném terénu.

Podnikavý opat MARTIN, strůjce velké benediktinské kolonizace, zakládá někdy kolem r. 1255 trhovou ves BRUNOV (Broumov) a další vesnice na Policku a na Broumovsku. V roce 1258 si opat vyžádal na pražském biskupu JANOVI III. z Dražic, aby jeho klášteru byla, prostřednictvím dceřiného kláštera (probošství) v Polici, svěřena správa fary v Broumově a roku 1260 potvrzuje král PŘEMYSL OTAKAR II. břevnovskému klášteru jeho majetková práva na území Policka a Broumovska.

Osada Police dále vyrůstala a také benediktini se rozhodli k nákladné stavbě. Někdy kolem roku 1254 je opatem MARTINEM započato se stavbou velkého, kamenného kostela. Ve stavbě pokračoval jeho nástupce KŘIŠTAN, dokončena je až opatem PAVLEM I., obyčejně zvaným podle jména BAVOR z Nečtin, jedním z nejvýznamnějších břevnovských opatů doby středověku.

Chrám, budovaný kolem roku 1294 ještě v přechodném slohu románsko – gotickém, zasvěcený Nanebevzetí P. MARIE, byl v té době největší sakrální stavbou v širokém okolí. Opat BAVOR záhy započal i se stavbou prvních kamenných budov kláštera, obehnaných zdí, které dokončil roku 1306.

Roku 1295 se dostalo Polici dalšího významného privilegia. Dne 7. XII. Vydává, na žádost opata Bavora, král VÁCLAV II. listinu, kterou Polici uděluje HRDELNÍ PRÁVO. Do té doby byli delikventi dopravování k soudu a k potrestání až do Hradce Králové, nyní výkon soudní pravomoci připadl polickému rychtáři. Police se tak stává nejen obchodním, ale i politickým centrem celého polického panství. V této listině je také Police ponejprv označena jako TRH (locus forensis).

 

Události, které se staly v těchto dávných dobách, nám nejsou dostatečně známy. Dochovaly se pouze zlomky kusých zpráv, které často zaznamenávají pouze mimořádné události, jako např. vyloupení polického kostela broumovskými fojty LVEM a TYČKEM roku 1300.

Král VÁCLAV IV. Roku 1395 (20. IX.) potvrzuje břevnovskému klášteru jeho majetková privilegia. Konfirmační listina zde uvádí všech 19 již existujících vesnic na polickém panství (tedy všechny, až na dvě, které byly založeny později v době renesance – tj. Hony a Slavný). V dokumentu panovník také POLICI poprvé nazval MĚSTEČKEM (oppidum).

 

První břevnovský urbář, sepsaný roku 1406, obsahující výčet všech statků kláštera i robotních povinností poddaných, nám již dává lépe nahlédnout, spolu s předchozí listinou, jak asi vypadalo městečko v této době. Byly zde tři klášterní dvory. Je zde uveden i farní kostel (Narození P. Marie – který však byl nepochybně mnohem starší, soudě tak alespoň ze zápisků opata Bavora). Jinak však, pro nedostatečnost jiných písemných zpráv z těchto dob, nemáme žádnou představu o velikosti tehdejšího městečka ani o počtu jeho obyvatel. Dá se usuzovat, že od nejstarších dob zde bylo tržiště (náměstí) s pivovarem (když město obdrželo právo vařit pivo r. 1295) a s radnicí. Rovněž tak staré byly asi dvě ulice, vybíhající z ”rynku” – jedna ”hlavní”, vedoucí ke klášteru a dále cestou k Broumovu, druhá, zvaná ”hořejší”, vedoucí ke vsi Ledhuji.

 

Klidný průběh těchto let však náhle vzal za své za husitských válek. V květnu roku 1420 byl břevnovský klášter Pražany a husity zpustošen a vypálen a tehdejší opat MIKULÁŠ prchl i s konventem před husity do probošství v Broumově (založeného r. 1322), kde mu tehdejší klášter, ve skutečnosti opevněný hrad, poskytl bezpečné útočiště. Poličtí obyvatelé se v této době zřejmě také stali přívrženci kalicha a zprotivili se i své katolické vrchnosti. Odplata na sebe nedala dlouho čekat. 27. května 1421 vtrhla slezská katolická vojska do Police, městečko vypálila a ”kacíře”, ukryté jak ve městě, tak i na Ostaši, povraždila. Do jaké míry se město z této pohromy vzpamatovalo nevíme, ale již v roce 1469 přitáhl do Police oddíl vojska Matyáše Korvína pod velením Františka z Háje a Polici vyloupil a vypálil i s klášterem. V roce 1472 pak postoupil král VLADISLAV II. celé polické a broumovské panství do správy kladského knížete JINDŘICHA jako odměnu za obranu zdejší krajiny. To trvalo až do r. 1488, kdy opat PAVEL II. celé panství postupně vykoupil zpět.

 

Jak rychle se městečko zotavilo ze všech válečných ran této doby není známo, je však jisté, že k postupné obnově přispěla i řada výsad, které v této době městečko obdrželo. V roce 1502 se městečku dostalo od krále VLADISLAVA II. udělení dvou VÝROČNÍCH TRHŮ, roku 1506 prodává opat ŘEHOŘ polickým sousedům právo odúmrti a konečně, roku 1523, vydává opat JAKUB polickým tzv. ”velké privilegium”, kterým se narovnaly rozepře mezi klášterem a městečkem, týkající se výčepu piva a vín, poplatků, trhů i pastvy na Žděřině a které umožnilo jeho ekonomický rozvoj. Postupně byly založeny i řemeslnické cechy (krejčí, ševci, řezníci, tkalci, pekaři).

Tuto poklidnou dobu, nazývanou také ”zlatým věkem městečka”, přerušilo jen několik pohrom, ze kterých se však městečko vždy záhy vzpamatovalo

 

Byl to zejména obrovský požár roku 1535, kdy, až na dva domy v hořejší ulici, vyhořelo celé městečko. Pivovar, který tehdy také vzal za své, nechal postavit městu na svůj náklad opat – od té doby zde klášter vařil své pivo zdarma. Od tohoto ohně, jehož následky se podařilo záhy překonat, se již také dochovalo více písemných pamětí než z dob dřívějších. Poprvé si tak můžeme učinit představu o podobě a velikosti městečka POLICE, tak, jak asi vyhlíželo někdy kolem roku 1550.

Pojďme tedy, spolu s knihou Václava Vladivoje Tomka ”Příběhy kláštera a města Police nad Medhují” v ruce, učinit první historickou exkurzi městečkem:

 

MĚSTEČKO POLICE, nebo, jak je sousedé sami raději nazývali – město, ačkoli nikdy nemělo hradby, přesto se dělilo jako jiná ohrazená města na dvě části – vlastní město a předměstí.

V Polici se však názvu předměstí nikdy neužívalo, ale říkalo se ”za městem” – neboli na ZÁMĚSTI. Rozdíl mezi nimi byl, tak jako v jiných městech ten, že pouze s domy ve městě bylo spojeno plné právo k obci, k obecnímu majetku a k jeho užívání a zejména k právu vařit pivo. Domy za městem tato práva neměly, což pocházelo z toho, že pozdější přírůstky ke staršímu městu již neměly k prvotním výsadám nárok.

K vlastnímu městečku se počítaly pouze domy, stojící na náměstí a ve třech ulicích, které z něho vycházely – jedna na sever (dnes Kostelní), druhá na východ (dnes Tomkova) a třetí, krátká na západ (dnes U opatrovny). Tyto části městečka je tedy možno pokládat za nejstarší polickou osadu, jak zde kromě kláštera stála již od XIII. Století.

 

Na náměstí (”rynku”) bylo okolo roku 1550, (kdy již zápisy v městských knihách začínají být hojnější), všehovšudy jen 21 domů; 4 na severní straně, 5 na západní, 6 na jižní, rozdělené malou uličkou, a 5 nebo 6 na východní straně. V krátké uličce k západu stály 3 domy. Uprostřed náměstí pravděpodobně stál nejstarší radní dům. Ze zmínek o hodinách (1569) a zvonu (1587) se dá soudit, že byla radnice opatřena jakousi věží. Roku 1594 se však začala stavět radnice nová (č. 77), stará budova přitom zůstala stát a byla ještě r. 1611 opravena. Vedle radnice stál uprostřed náměstí pivovar a obecní sladovna (1580) a také kašna (od r. 1575) a opodál masné krámy.

 

V HLAVNÍ ulici (Kostelní) se tehdy nacházelo na západní straně 7 domů, 7 domů rovněž i na východní straně. Pořadí domů západní strany dosahovalo až ke stoce, přes kterou byl dřevěný most. Na druhé straně mostu vyla část zahrady (dnes č. 4), patřící ke klášternímu mlýnu, který, který však byl na jiném místě než se nachází dnes a který k městu nepatřil. V pořadí domů východní strany této ulice a náměstí bývala kdysi postranní ulička, která byla asi r 1563 překlenuta a nazývala se ”Umrlčí uličkou” (Hvězdecká). Dům se tehdy nazýval po majiteli ”Tanhauský” a zaujímal místo dnešních domů č. 17 a 18. Byla to nejkratší cesta z náměstí do farního kostela a také ke škole č. 13 (o které víme již od r. 1560).

Dlouhá ulice, vedoucí z náměstí na východní stranu k Ledhuji, nazývala se od pradávna ulicí HOŘEJŠÍ (dnes Tomkova), což je písemně doloženo r. 1589. Okolo r. 1550 bylo v této ulici na straně severní 11 domů, a na straně jižní 20 domů. Zde se také nacházela šatlava (mezi domy č. 52 a 51), která však byla již před r. 1570 přenesena jinam, snad do staré, bývalé radnice.

 

Domy ve městě měly za sebou vesměs zahrady. Pozemky jejich zadních konců byly časem prodány k postavení dalších nových domů, které se však již počítaly ”za městem”. S těmito zahradami zaujímalo tehdejší městečko prostranství, ohraničené třemi potoky, tvořící nepravidelný trojhran. Byl to jednak potok Ledhujka, dělící polickou obec od vsi LEDHUJE, dále stoka, vedoucí směrem severovýchodním od ledhujského mlýna, vedoucí vodu na klášterní mlýn a pak pokračující pod mostem přes cestu, vedoucí Hlavní ulicí, a konečně potok, tekoucí od rybníků u vsi BUKOVICE, a ústící pod městem do Ledhujky.

 

Při jižní straně města byla tři místa, která se již k vlastnímu městu nepočítala, nýbrž ”za město”. Bylo to jednak 8 chalup na severní straně dnešní ulice Nádražní, z nichž nejkrajnější byla kovárna (č. 197). Proti nim stála jedna chalupa ještě před vodou (č.200) a dvě za vodou (č. 208, 209). Druhé místo bylo za domy Hořejší ulice, na konci jejich zahrad, při ledhujském potoce, tam kde se říkalo ”Na kobylím krchově”. Stály zde 3 chalupy (č. 54, 55, 56) a jedna u samého potoka (č. 57). Třetí místo bylo nedaleko odtud, na konci ulice při Ledhujce. Bylo doposud prázdné, a teprve později zde byla postavena další stavení (č. 44, 45 atd.).

 

Zahrady, náležející k posledním čtyřem domům v Hořejší ulici (č. 35, 38, 39, 40) dosahovaly přes mlýnský náhon až k polní cestě, jež byla hranicí mezi městečkem a klášterními polnostmi (ul. Na Babí). Hned vedle těchto zahrad stály při stoce obecní lázně (č. 32, 33). Tato stará lázeň, známá již z urbáře z r. 1406, byla založena klášterem. V neznámém čase ji koupila obec, pravděpodobně k položení dřevěných trub, kterými odtud vedla vodu do kašny na náměstí. Od lázně až k domům za školou, po obou stranách stoky, stál tzv. BABÍ DVŮR. Také místo na západní straně náhonu, až ke klášteru, byla zahrada, patřící ke klášteru a zaujímala místo budoucích domů č. 2, 3 a 256. Od opata Matěje obdržel kus zahrady úředník panství DROZANSKÝ a postavil si zde r. 1554 dům (č. 2) a téhož roku vznikl i dům č. 256. Proti těmto domům stál na konci ”hlavní” ulice obecní ŠPITÁL pro nemocné a chudé (č. 107) a při něm dvě chalupy (č. 108a+b).

 

Za špitálskou zahradou protékal potok z rybníků od Bukovice. Za touto strouhou se tehdy rozkládalo největší seskupení domů řečených ”za městem”, pod strání a částečně i na stráni, zvané STRÁŽNICE. V XVI. století však zaujímalo asi polovinu prostranství dnešního ZÁMĚSTÍ. Domy zde stály nalevo od dnešní uličky V rokli; největší souvislé seskupení deseti domů bylo v ulici SOUKENICKÉ (č. 182, 162 – 170) a 7 v ulici souběžné, na tzv. ”Malém rynku”. Pod Soukenickou ulicí pak byly domy rozmístěny nepravidelně, nejkrajnější z nich, směrem jižním, na tzv. ”Kopci hrnčířově” (č.160). Nedaleko odtud, podél stezky na Strážnici, se nacházely 4 domy (č. 183, 181, 180, 179). Pod ”kopcem hrnčířovým” se začínal malý náhon, odvedený z již zmíněného potoka, vedoucí na mlýn, tehdy zvaný MEZIHORNÍ (č. 195), který byl posledním stavením na této straně. Na sever od ulice Soukenické víme s větší jistotou jen o 8 chalupách porůznu ležících. Tři z nich (č. 114, 115, 116) stály u rybníka ”VÁPENEK” nazvaného podle panské pece na vápno, která stála poblíž; dvě stavení při zahradě pod Vápenkem (č. 112, 113), z níž byl roční plat ke špitálu. Při zahradě špitálské stál dům č. 111 a hned za strouhou MĚSTSKÉ STODOLY, při kterých stál, hned u strouhy, dům č. 152.

Celkem bylo v POLICI (roku 1610, podle záznamů kronikáře Jana Legeho) – 149 DRŽITELŮ DOMŮ – ve městě i za městem.

 

Protože v předchozím textu bylo několikrát zmíněno pojmenování trh, tržní místo, městečko i město, bude na místě, zmínit se i těchto pojmech a pokusit se ujasnit, kdy se vlastně POLICE stala MĚSTEM. Se jménem POLICE (POLICZ) se poprvé setkáváme (pomineme-li falza datovaná do r. 1213 a 1229) roku 1253 v listině ”mladšího” krále českého Přemysla Otakara II., kterou sem přeložil trh z Provodova a dal tím vlastně právní podklad k založení městečka. O necelé půlstoletí později se setkáváme s Policí v listině krále Václava I. Z 7. XII. 1295, jako s TRHOVÝM MÍSTEM (locus forensis). Privilegium bylo vydáno na žádost opata Bavora, a povoluje jím v Polici hrdelní soud (iudicium sanguinis) s tím, že zločinci, dosud dopravovaní až do Hradce, mají být nyní trestáni polickým rychtářem (per iudicem dicti locis). Zdaleka to však neznamená, že by Police měla již koncem XIII. století statut města, ačkoliv je nesporné, že počet obyvatel osady zaznamenal od r. 1253 určitě značný nárůst. Termín ”locus forensis” (nahrazující označení villa forensis, oppidum forensis) označuje za doby krále Václava II. Místa, ”která nelze pokládat za plná města”.

V této souvislosti není rozhodující, zda bylo královské privilegium určeno opatovi a rychtář (iudex) právo vykonával jako jeho zástupce, nebo přímo trhovému místu Polici.

 

Jisté ovšem je, že Police nazvána MĚSTEM (civitas) NENÍ a její obyvatelé nejsou měšťany (cives), ale pouhými obyvateli (habitatores). MĚSTEČKEM (oppidum) je Police poprvé nazvána až o 100 let později, v listině krále Václava IV. z 20. IX. 1395, podruhé (Städtlein) v listině krále Vladislava II. ze 6. V. 1502, povolující dva výroční trhy. MĚSTEM je Police poprvé nazvána v listině opata Martina z 9. VIII. 1601.

V Berní rule z r. 1654 je Police označena pouze jako městys, v Tereziánském katastru z pol. XVIII. stol. je označena opět jako městečko. Zatím se nepodařilo zjistit, bylo-li kdy původní “locus forensis” a pozdější městečko vůbec oficiálně povýšeno na MĚSTO.

Jisté však je, že se představenstvo obce rádo samo titulovalo jako “purkmistr a rada města Police”, zatímco v listinách ze XVII. stol. vydaných vrchností obci se vesměs - až na výjimku z r. 1601 - užívá termín městečko, což potvrzuje i případ, kdy bylo představenstvo obce v roce 1680 opatem Tomášem Sartoriem pokáráno, že se v žádosti o císařské potvrzení svých privilegií neprávem titulují jako purkmistr, rada a obec města Police namísto městečka - “jakoby se chtěli pokládati výše než město jeho obezděné Broumov, ač povinni jsou zajíce honiti, seno a otavu sušiti, při žních bývati, strouhy mlýnské čistiti, cesty opravovati a jiné roboty konati, čehož všeho jsou měšťané broumovští prosti”...

Je však zřejmé, že Police, nadaná svou klášterní vrchností v XVI. století celou řadou výsad, žila takřka plným životem poddanského města. Vyplývalo to asi také z toho, že byla na polickém panství jediným sídlištěm městského charakteru s dlouhou tradicí, byla jeho ekonomickým centrem. Jediným městem na obou sousedících klášterních benediktinských panstvích byl Broumov, poměrně vzdálený a navíc oddělený skalnatými Stěnami i svým německým jazykem.

POLICE, oficiálně MĚSTEČKO (jen zcela výjimečně město), měla v čele radu složenou z konšelů, kteří se střídali ve funkce purkmistra. Městský rychtář zde působil nejpozději již od r. 1295. Po správní stránce byla tedy obec na úrovni města, nikoliv městečka (jako např. Hronov, kde stál v čele rychtář v nejlepším případě s několika konšely a od vesnice se lišil snad jen tím, že byl trochu větší a byl sídlem fary nebo školy).

Police se však os běžných městeček, s nimiž se také shodovala v tom, že neměla hradby, odlišovala také tím, že někdy na přelomu XVI. - XVII. stol. začala používat svou městskou pečeť.

Z toho plyne, že Police byla více méně chápána jako PODDANSKÉ MĚSTO, nikoliv jako městečko nebo městys. To vedlo nakonec i k tomu, že zde byl od r. 1791 zřízen tzv. regulovaný magistrát v čele s purkmistrem a jedním zkoušeným a dvěma nezkoušenými radními.

 

VRAŤME SE VŠAK ZPĚT DO ŠESTNÁCTÉHO STOLETÍ...

Od zhoubného požáru roku 1535 se událo jen několik významnějších událostí, o nichž máme vědomost, a které tehdy stály současníkům za zaznamenání - i o těch jsou však často jen kusé zprávy. Tak r. 1542 přiletěly do zdejší krajiny kobylky, v r. 1544 nastala velká sucha, kdy vyhořel les na Žděřině a v Ochozy a roku 1566 vyhořel kostel s klášterem. Katastrofa však nastala roku 1585. Tehdy v celém kraji vypukla epidemie moru, na který denně umíralo až 28 lidí; na celém polickém panství zemřelo 2 250 osob. “V tesknosti z té těžké rány” učinili poličtí slib k matce Boží vykonat každý rok procesí do Varty, což se pak po dlouhá léta dodržovalo. Městečko však překonalo i tuto pohromu. Roku 1592 je založeno Literátské bratrstvo a již roku 1595 je dokončena stavba nové radnice (č.77). Roku 1601 vydává opat MARTIN Polici listinu, kterou potvrzuje městská privilegia, povoluje vařit pivo z ječmene, a co hlavního - v listině nazval Polici poprvé MĚSTEM, bezpochyby k radosti a pýše polických sousedů.

 

Rok 1602 je rokem nástupu Wolfganga SELENDERA na opatský stolec. Nastává doba tvrdého potlačování protestantství na Broumovsku; počátek událostí, které měly na svém konci tak nedozírné následky. Ani rok 1607 však Polici nepřinesl žádné štěstí: 22. II. vypukl velký požár, kdy vyhořelo 11 domů na náměstí, a jako by toho všeho nebylo dost, přitáhlo 20. VIII. pět praporů jízdy ze Sedmihradska, kteří město zle sužovali, takže někteří sousedé raději opustili své domy, než by živili sebranku žoldáků, kterou se podařilo vystrnadit až po dvou létech.

 

Období “zlatého věku” městečka pomalu končí ...

Roku 1617 (4. VI.) vypukl obrovský požár, shořelo 70 domů, včetně radnice, pivovaru, špitálu, mlýna a 15 městských stodol. Většina sousedů snad svá obydlí brzy obnovila, opat sám nechal znovu postavit špitál, ale netrvalo dlouho, a zdejší krajinu zasáhly mnohem strastiplnější události. Roku 1619 se vzbouřili broumovští protestantští měšťané, kterým byl předešlého roku uzavřen jejich luterský kostel, oblehli a vydrancovali klášter a opata vyhnali. Celé polické a broumovské panství se dostalo do správy komisařů direktoriátu.

Pražskou defenestrací v roce 1618 vypukla TŘICETILETÁ VÁLKA.

 

Po bitvě na Bílé hoře 8. XI. 1620 nastává pro městečko počátek nezměrného strádání. Již r. 1621 táhlo Polici Valdštejnovo vojsko. Roku 1624 bylo založeno v Polici Bratrstvo P. Marie bolestné jako prostředek posílení zbožnosti, i zde ochablé v minulých létech vlivem protestantství.

Není zde dost místa, popsat všechny strasti, způsobené nepřátelskými i císařskými vojsky městečku, které krutě strádaloneustálými rekvizicemi. Vojáci nejenže vymáhali ubytování a jídlo, ale i kradli nač přišli. Kdo se zprotivil, byl ztýrán; proto mnozí raději opustili své domy, které byly vydrancovány a často i zapáleny. K dovršení všeho pak vypukla v roce 1633 epidemie moru. Přes zimu pomřelo na polickém panství 346 lidí, pak znovu v pozdním létě až do vánoc dalších 600 lidí, starých a dětí bez rozdílu. Následky průtahů vojsk krajinou byly tragické. Již koncem roku 1633 byla více jak polovina domů městečka opuštěných. Míra strastí však ještě nebyla dovršena. Roku 1639 vpadli do Čech Švédové a řádění vojsk generála Torstensona dokončilo zkázu zdejší krajiny. Trvalo pak až do roku 1648, kdy vestfálský mír ukončil tuto hrůznou kapitolu dějin městečka, které po ukončení války poskytovalo nadmíru smutný obraz. Ze 148 domů a chalup, jak byly napočteny roku 1610, víme s jistotou (kromě radnice, školy a špitálu) jen o 63, že byly po skončení války obydleny. Z městských knih vychází najevo, že bylo 74 obydlí opuštěno, o 12 z nich není zpráv. Od požáru r. 1617 zůstalo devět spálenišť, které majitelé již nestihli obnovit, z ostatních domů byli obyvatelé vyhnáni násilnictvím vojska, které nestačili živit a daňovými břemeny, kterými byli přetíženi. Co se z města poměrně nejlépe zachovalo, bylo náměstí, protože zde bydleli zámožnější sousedé.

V Hlavní ulici však zůstalo obydlených pouze 6 domů, v ulici Hořejší 13 domů. Na celém Záměstí zůstalo stát jen 14 chalup, ostatní leželo v sutinách.

 

Nicméně útrapy Polických touto válkou úplně neskončily. Již nástupce opata Wolfganga JAN Benno započal s obnovou panství prostředky “méně chvalitebnými”. Když však r. 1652 nastoupil do úřadu opat AUGUSTIN Seyffert, “muž přísný a pánovitý, v šíření a utužování moci vrchnostenské na statcích kláštera neméně než Jan Benno úsilný a bezohledný”, nastala pro polické doba úporných sporů o svá stará privilegia, která nakonec skončila pomstou opata a odejmutím práva vystavovat pivo do vesnic i práva odúmrtí. Celému městečku se dostalo od opata i ponížení, když jej museli za svou “neposlušnost” všichni sousedé hromadně odprosit.

Nebylo lépe ani za jeho nástupce, opata TOMÁŠE Sartoria, zvoleného roku 1663. Ten začal zcela bezohledně usilovat o prospěch kláštera všude tam, kde se mu to zdálo vhodné. Dokázal překonat katastrofální důsledky třicetileté války tvrdým vymáháním požadavků kláštera a neustálým zvyšováním robotních povinností. Když v roce 1672 koupil statek Sloupno u Nového Bydžova, museli poddaní chodit vykonávat robotu i tam.

Nebylo tedy divu, že v roce 1680 došlo k povstání, kdy se broumovští a poličtí poddaní domáhali zmírnění roboty a navrácení zrušených, starých práv. Vzpoura, ač bez násilí, byla však potlačena, tři šonovští sedláci skončili na popravišti a mnoho dalších potrestáno pokutami a nucenými prácemi v okovech.

Než i město samo se neubránilo několika pohromám. Již roku 1673 vyšel oheň z domu pekaře Krtičky - shořelo 27 domů. Hned nato, již roku 1676, bylo započato s přestavbou polického kláštera, což znamenalo navíc další robotu a posléze byl vybudován i klášterní pivovar, dokončený, jistě ke zlosti polických právovárečných sousedů, roku 1681 k usnadnění výstavu panského piva do vesnic, když toto právo (nabyté r. 1523) obci odejmul opat Augustin.

Další požár následoval roku 1697, kdy shořely 4 domy v Hořejší ulici. To však byla jen předehra k mnohem tragičtějšímu představení. V květnu roku 1700 se vrátil v noci z hospody známý opilec Vondráček z č. 96, začal běhat s hořící loučí po domě - a výsledek: vyhořelo skoro celé město.

Rok 1700 byl však také rokem nástupu nového opata OTMARA Zinkeho, snad nejvýraznější postavy mezi všemi břevnovskými opaty a největšího benediktinského stavebníka v zemích České koruny.

“Byl to muž ve všem, co k jeho povolání náleželo výtečný, především pak hospodář vzorný. Svého předchůdce nenásledoval v hrdém utiskování poddaných ; ale zavedením dobrého pořádku ve správě hospodářství a užíváním rozličných nových prostředků k jeho zvelebení dovedl rozmnožit důchody kláštera, tak že mu stačilo na velkolepé stavby, zvláště kostelů, a na jiné chvalitebné účely, a ještě ušetřil peněz, tak že rozmnožil také znamenitě jmění kláštera přikoupením více statků zemských.

Klášter břevnovský tak dosáhl svého nejskvělejšího zevnějšího stavu, v jakém se nenacházel od času krále Václava IV. ani zase v časech pozdějších; a poněvadž v době opata Otmara země Česká požívala stálého pokoje aspoň potud, že války tehdáž vedené měly jeviště odtud velice vzdálená, byla to i pro krajinu Polickou doba delšího zotavení po těžkých předešlých časech” ... - tolik V. V. Tomek.

 

Městečko Police se, díky míru ve zdejší krajině, počalo pozvolna zotavovat. Domy, opuštěné během třicetileté války, se začaly postupně znovu obydlovat. Ačkoliv bylo městečko mezitím zpustošeno dvěma ohni r. 1673 a 1700, bylo již roku 1718 napočteno jen 21 pustých míst po někdejších domech, které však již většinou zůstaly pouze jako zahrady při vedlejších domech. Tak dosáhla Police již za prvních časů opata Otmara téměř té rozlohy jako před třicetiletou válkou a postupně se začala rozšiřovat i o nové chalupy na Záměstí. Kromě obnovených domů přibyl ve městě podklášterní mlýn č. 3 na svém novém místě (1708), nová lázeň č. 4 (1709) i nový špitál č. 109 vedle panského dvora (1718). Roku 1706 byly přeloženy z náměstí masné krámy a r. 1707 bylo na náměstí postaveno, na popud Mariánského bratrstva, dílo významného barokního sochaře Jana Brokoffa, socha P. Marie Bolestné na vysokém sloupu, které musel udělat místo “Selenderův sloup”, pocházející ze zač. XVII. stol., přeložený před kostel.

Opat Otmar postavil v obci i řadu prvních předchůdců průmyslových podniků: již roku 1709 postavil barvírnu látek a valchu, r. 1714 na Babím bělidlo, dále mydlárnu a jirchárnu, v r. 1717 v Ledhuji palírnu kořalky. V r. 1720 postavil tři panské krčmy (jednu v Ledhuji). Na celém polickém panství založil několik nových rybníků, obnovil nebo nově postavil množství mlýnů; v Polici jmenovitě mlýn v Ochozy (1726) a tzv. mlýn Pekařský č. 227, postavený na obecním pozemku (1729).

Z množství církevních staveb, postavených opatem Otmarem v nejbližším okolí Police dlužno uvést zejména kostel sv. Kříže na Ostaši (1720), přestavbu polického farního kostela (1714) i stavbu nové zvonice farního kostela (1720). Kostel sv. Prokopa v Bezděkově (1729) a kapli P. Marie Sněžné na Hvězdě (1733) projektoval sám slavný pražský architekt K. I. Dientzenhofer. V roce 1723 byla dokončena i přestavba západního průčelí klášterního kostela do dnešní barokní podoby.

V roce 1727 byl složen nový urbář, z kterého se dozvídáme nejen o stanovených robotách, ale i o počtech obyvatel. Na celém polickém panství bylo tehdy 162 sedláků, (z toho 4 svobodní rychtáři - suchodolský, dědovský, pěkovský a lachovský), 51 zahradníků, 24 chalupníků, 229 domkářů a 2 svobodní krčmáři (v Bukovici a na Hutberce).

Celkový počet poddaných polického panství se odhadoval na 3 500 obyvatel.

Roku 1718 bylo napočteno v Polici 46 právovárečných domů a 84 chalup (celkem 130), r. 1727celkem 136 obydlí a v roce 1733 139 (počet várních domů se nezměnil) - scházelo tedy ještě 10 stavení do počtu z r. 1610.

Podle tohoto urbáře bylo v Polici 10 řezníků, 8 pekařů, 2 perníkáři, 20 ševců, 20 krejčích, 4 kováři, 3 zámečníci, 3 bednáři, 1 truhlář, 2 hrnčíři, 2 zedníci, 1 sedlář, 1 provazník, 1 kožešník, 1 jirchář, 1 mydlář, 40 tkalců, 2 mlynáři, 2 soustružníci, 2 obchodníci s plátny, 2 vinaři, 4 nádeníci - dohromady 134 sousedů; krom nich se uvádí ještě barvíř a lazebník, kteří však náleželi k vrchnosti.

Rok 1738 je posledním rokem života opata Otmara. Na jeho místo byl 18. IX. zvolen BENNO II Lôbl, který zdárně pokračoval v odkazu svého, tak úspěšného předchůdce.

Již roku 1740 prodal opat Benno polické obci dům č. 98 ke zřízení nové radnice. Když 25. X. poličtí sousedé slavnostně stěhovali svůj městský úřad do nové budovy, jistě netušili, co jim přinese nejbližší budoucnost. Tentýž den se vrátil od sv. Markéty z Prahy farář Leopold HEINZ a přinesl zprávu o úmrtí císaře KARLA VI. Vlády se ujala jeho dcera MARIE TEREZIE. Již 16. XII. vtrhl pruský král FRIEDRICH II. do Slezska - začala I. slezská válka - součást VÁLEK O DĚDICTVÍ RAKOUSKÉ.

Ze začátku byl ve zdejší krajině poměrný klid a vojenské operace se odehrávaly za hranicemi, ale již v prosinci 1741 přišli z Broumova Prušáci a brali násilím na vojnu. Všichni muži se dali na útěk a za velké zimy se ukrývali po lesích Ostaše a Žděřiny. Následovaly pak průtahy našich i pruských vojsk městem až do 11. VI. 1742, kdy bylo uzavřeno příměří ve VRATISLAVI, potvrzené pak mírovou smlouvou v BERLÍNĚ, kde se Rakousko vzdalo Kladska a Slezska. Mír však netrval dlouho. Již 15. VIII. 1744 vtrhla pruská vojska opět do Čech - začala II. slezská válka. Do Police přitáhlo 6 000 mužů Schwerinovy armády a utábořili se v okolí. Nebylo chleba, masa, píce pro koně, které Prusi tvrdě vymáhali. Průtahy pruských vojsk pokračovaly celý týden a 16. IX. dobyli Prahu. Byli však KARLEM Lotrinským donuceni k ústupu z Čech. Na polickou krajinu tak dolehly nové útrapy, protože velká část pruských vojsk ustupovala přes Polici. 1. XII. projížděl městečkem sám pruský král, následován 2 000 vojáky, která se ve městě ubytovali. Klášter a město bylo vyrabováno, dobytek z bezděkovského dvora byl až na jednu krávu s teletem poražen a ledhujský ovčín zcela vybit. Přes zimu byl klid, když bylo uzavřeno příměří “pro přílišnou zimu”, ne však nadlouho. Když byl boj obnoven a rakouské vojsko bylo 4. VI. u Hohenfriedbergu poraženo, ustupovalo polickou krajinou, kterou poté obsadili Prusové; již 9. VI. 1745 přešla tzv. “malá pruská armáda” hranice a utábořila se u Žďáru. Den na to byla obsazena Police a nastalo řádění a loupení v obchodech i v klášteru. Nebyl však všem útrapám konec. 11. VI. došlo k přestřelce mezi pruskými vojáky a uherskými husary. Pro domnělou zradu polických bylo povoleno vojsku příští den ve městě dvě hodiny drancovat. Prusi prý jako kobylky napadli celé město a klášter a brali kde co bylo. Přidala se k nim všelijaká sběř ze Slezska i ze samé Police a zvláště z kláštera odnesla co se dalo. Průtahy pruských vojsk, zejména zásobovacích kolon, které byly často přepadány, trvaly pak až do konce roku, kdy byl 25. XII. uzavřen mír v DRÁŽĎANECH a městečko po dlouhé době opět okusilo klid a mír.

Následky těchto válek byly ovšem obrovské; objevila se strašná drahota a s ní i hlad - Police vyčíslila škody způsobené válkou na 63 528 zlatých!

 

Roku 1751 zemřel opat Benno a na jeho místo je zvolen FRIDRICH Grundtmann. Za jeho úřadu byla opět obnovena přestavba kláštera, přerušená válečnými událostmi. Doba míru však netrvala dlouho. Již roku 1756 zahájil pruský král Friedrich II., bez formálního vypovězení války, okupací Saska SEDMILETOU VÁLKU.

Policko se stalo opět dějištěm válečných událostí. 18.X. přitáhli Prusové do Police a obsadili hutbergská Pasa a Zákopanici, ne však nadlouho.

Už 13. XI. byli vytlačeni charvátskými pandury. Na obranu polické krajiny sem pak byla vložena posádka, ale již 18. IV. 1757 znovu vtrhla pruská armáda gen. Schwerina na Broumovsko a na Policko a rakouské vojsko muselo ustoupit. Po bitvě, kterou prohráli u KOLÍNA (18. VI.), vyklidili Prusové celou krajinu. Ale již 2. IX. vtrhli opět do Broumova a chystali se k vpádu na Policko, byli však odraženi. Nato byla obrana krajiny svěřena generálu LAUDONOVI, který přijel do Police 10. I. 1758 a ubytoval se v klášteře; ten nařídil obsadit dva hlavní “pasy” u Bohdašína a Hutberka a opevnit je “šancemi”. Prusové se pokoušeli tyto záseky několikrát zdolat; 11. IV. dokonce před sebou hnali proti dělům venkovany z okolních vesnic, ale bezúspěšně.

Na krátký čas nastal klid. Až 4. VIII. přitáhl přední voj pruského vojska s velitelem Ziethenem a vzápětí za ním, 5. VIII., hlavní pruské vojsko a tábořilo po 3 dny mezi Bezděkovem, Nízkou Srbskou a Radešovem, kde byl ve statku č. 7 ubytován i král Friedrich II. Do Police byl pak na zimu vložen pluk hraběte Pálfyho, jehož velitel Faber se ubytoval v klášteře.

 

Z jara r. 1759 bylo započato se stavbou polního opevnění u Hutberka, Bohdašína, Lachova a Teplic, na kterém pracovalo denně až 1 000 poddaných, částečně povolaných i z okolních panství, náchodského i z dalších. Na vrchu “Kostele” byl zřízenvelký opevněný tábor. K inspekci všech opatření sem přijel dokonce i nejvyšší velitel DAUN, takže se zdálo že zde dojde k rozhodné bitvě. Policko bylo tehdy doslova zaplaveno vojskem. K předpokládanému střetnutí však nedošlo a tak rakouské hlavní vojsko zaseodtáhlo. Boje se však dílem odehrávaly v blízkosti Police a ve městě mělo rakouské vojsko, jemuž velel opět Laudon, hlavní zásobárnu, nemocnici a v klášteře polní lékárnu. Padlí a zemřelí vojáci se pohřbívali u panských stodol. Žně byly téměř zmařeny, když na krmení koní bylo tehdy posečeno všechno obilí na polích.

Do Police bylo ještě několikrát vloženo vojsko, až byl 10. února 1763 ujednán mír tzv. hubertsburgský a celá válka skončila definitivním odtržením Kladska a Slezska ze svazku zemí Koruny české a tím i ztrátou po staletí udržovaných obchodních a kulturních styků.

 

Sedmiletá válka zanechala na polickém panství obrovskou bídu. I když v porovnání s třicetiletou válkou byly škody způsobené pruskými válkami značně menší, přesto se však stavební růst městečka značně zpomalil. Za celou dobu úřadu opata Benna vznikly v Polici pouze 2 chalupy za Hořejší ulicí u Ledhujky (č. 42, 43), postavené r. 1743. Uplynulo pak dalších 11 let, než opět došlo k většímu stavebnímu ruchu. Mezi roky 1754 a 1756 vyrostlo 6 obydlí na Záměstí. Mimo to byla postavena r. 1754 znovu jedna chalupa na opuštěné parcele na někdejším “Kobylím krchově” (č. 54) a jedna v dnešní ul. Nádražní - č. 210 v roce 1755.

Během sedmileté války postavil r. 1758 soused Jan Khoma na konce své zahrady domu č. 84 chalupu svému synovi (č. 206) a Ondřej Krmaš si postavil svůj příbytek z bývalé pazderny na městských pastvinách (č. 226). Roku 1764, v prvním roce po skončení války, bylo postaveno obydlí (č.60) u Ledhujky, na konci zahrady domu č. 66 v ul. Hořejší. Od tohoto roku však přibyla až do r. 1772 v městečku pouze jediná malá chalupa č. 161, postavená na kdysi tak zvaném “kopci hrnčířově”.

 

Když se roku 1771 uskutečnilo sčítání lidu a bylo provedeno první číslování domů v Českém království, měla Police “zásluhou” prožitých válek pouze 700 obyvatel.

Domovních popisných čísel bylo tenkrát 170. Při prvním číslování domů tehdy např. klášter obdržel č. 1 (jako nyní), panský mlýn č. 2 (nyní č. 3), radnice č. 82 (č. 98), městský mlýn č. 131 (nyní č.195), masné krámy č. 85 a městský pivovar na náměstí č. 170.

 

Rok 1771 byl ve znamení velkého hladu, způsobeného předchozí velkou katastrofální neúrodou. V Čechách tehdy hladem a pak i morem zemřelo přes 500 000 lidí. Není o tom podrobnější zprávy, že se chudým hospodářům na polickém panství dostalo peněžité podpory na nákup osiva z celkové sumy 1 milionu zlatých, kterou na to vyčlenilo zemské gubernium. Od této doby se také začínají na zdejších polích postupně objevovat dosud neznámé brambory - poprvé již tento rok v Suchém Dole.

 

Rok 1772 se stal svědkem slavnostního dokončení přestavby polického kláštera (3. VIII.), která trvala s přestávkami celých 96 let. Opat Grundtmann se však z dokončeného díla dlouho netěšil. 30. XII. 1772 zemřel a na jeho místo byl, na nátlak císařského dvora, zvolen oblíbenec Marie Terezie ŠTĚPÁN Rautenstrauch.

 

V roce 1774 vydala císařovna MARIE TEREZIE tzv. “regulativ”, kterým se připravovala reforma robotních povinností. Mezi lidem rozšířená fáma, že vrchnosti utajují patent o zrušení roboty, vedla k vzpouře poddaných na panství Dolní Teplice, která se pak nakonec rozšířila v největší (poslední) nevolnické povstání v Čechách.

Také na polickém panství se sedláci vzbouřili a v polickém klášteře, vedení Karlem DOSTÁLEM z Bělého, se dožadovali vydání “zlatého patentu”. Povstání bylo vojensky potlačeno a následné vyšetřování, vedené gen. Olivierem WALLISEM a krajským hejtmanem Karlem z BIENENBERKA odhalilo nepříjemné skutečnosti pro klášter. Zjistilo se, že jak v Broumově, tak i v Polici byli poddaní soustavně okrádáni vybíráním neúměrných a neoprávněných církevních poplatků, které nakonec musela vrchnost větším dílem oddaným vrátit. 13. VIII. 1775 pak vydala císařovna poslední robotní patent, který robotu , hlavně sedlákům, alespoň částečně zmírnil. Poddaní byli rozděleni do 11 robotních tříd podle svého majetku.

 

Rok 1778 přinesl další prusko - rakouskou válku o DĚDICTVÍ BAVORSKÉ. 5. VI. překročila pruská armáda hranice a obsadila Náchod a Polici, spolu s ostatními, musela zásobovat nepřátelská vojska. Zakrátko však Prusové vpadli i do městečka a začaly obvyklé rekvizice a loupeže. Naštěstí však tato válka, nazvaná také “pruskou přeháňkou”, brzy skončila mírovou smlouvou v TĚŠÍNĚ (13. V. 1779), což také poličtí sousedé náležitě oslavili. Tento rok (9. IX.) také Polici navštívil budoucí císař JOSEF II., když po skončené válce konal obhlídku hranic a přenocoval v klášteře, doprovázen generály Wurmserem a Braunem.

 

V roce 1780 zemřela Marie Terezie a na císařský trůn usedl její syn JOSEF II. Nastala doba josefínských reforem, které výrazně poznamenaly život i ve zdejším regionu. Roku1781 vydal toleranční patent, který znamenal konec protireformace a počátek náboženské svobody, zanedlouho potom i patent o zrušení nevolnictví. Robota sice zůstala dále zachovaná, ale z poddaných se stali svobodní lidé se všemi právy, o které kdysi, před sto lety, marně se svou vrchností bojovali. 29. XI.1781 pak císař vydal patent, kterým se ruší kláštery, pokud se nezabývají charitativní nebo výchovnou činností. Došlo tak i na proboštství kláštera v Polici, který pak byl výnosem ze 14. II. 1786 definitivně zrušen. Majetek kláštera byl převeden na panství broumovské a v klášterní budově ponecháno 5 benediktinů k vedení duchovní správy panství.

 

Již za posledních let panování Marie Terezie zaznamenáváme přírůstek domů a obyvatelstva. V době od r. 1773 - 1780 přibylo v městečku 13 domů, v prvních šesti létech vlády Josefa II. 21 domů a později ještě 6 dalších. K rozšíření obce docházelo nejvíce na Záměstí, a pak, když zde již nebylo více místa, začala obec vykazovat r. 1779 stavební místa také u náhonu na Pekařský mlýn, na tzv. “SPLACHOVĚ” a od r. 1782 i na pastvinách jižně od města, u cesty k Bezděkovu, kde začala vznikat tzv. “NOVÁ” ulice. V r. 1785 byla také postavena budova nové školy v Umrlčí uličce (č. 15).

Při sčítání lidu v r. 1786 měla Police 1 404 OBYVATEL.

 

Již v roce 1787 byly císařem Josefem II. také zrušeny některé církevní stavby v nejbližším okolí. Byl to zejména farní kostel na hřbitově (zbořen až na presbytář se zvonicí), kostel na Ostaši (zbořen) a kaple na Hvězdě (určena ke zboření). Klášterního kostela bylo nařízeno používat jako farního.

 

Rok 1791 přinesl do správy obce významnou změnu. Místo stávající správy, řízené broumovskou vrchností, byl zaveden tzv. REGULOVANÝ MAGISTRÁT, složený z purkmistra, jednoho zkoušeného a dvou nezkoušených radních, kteří vykonávali veškerou administrativní a soudní agendu.

 

Napoleonské války se Police kupodivu příliš nedotkly. Z událostí těchto let zvláště smutně proslul rok 1805. Tehdy, následkem katastrofální neúrody v minulém roce, nastala velká drahota a sní i nedostatek potravin. Z hladu tehdy jedli lidé i lebedu, šťovík a mršiny zvířat; mlýnský prach byl draze placen.

Rok 1811 přinesl státní bankrot, smutně proslulý finanční patent, kterým klesla hodnota papírových peněz na jednu pětinu. Mnoho polických sousedů tehdy přišlo o veškerý majetek. Roku 1813 prošlo městem ve dvou dnech 30 000 pruských a 46 000 ruských vojáků na pochodu proti Napoleonovi, takže musela být dokonce odložena i plánovaná vzpomínková slavnost k 600. výročí založení polického kláštera.

Napoleonské války však do osudů Police přesto - i když jinak - významně zasáhly. Za kontinentální blokády zaznamenalo plátenictví ve zdejším kraji velký rozmach a polický plátenický trh se stal známý široko daleko, vyhledáván obchodníky i ze sousedních zemí.

 

V roce 1816 byla v Polici J. OPITZEM z Broumova otevřena první lékárna, roku 1817 postavil koželuh LEGE v Mezihorním údolí valchu. V roce 1818 poličtí právováreční měšťané zbořili svůj starý, dřevěný pivovar, doposud stojící na náměstí a zahájili stavbu nového u radešovského mostu, kterou dokončili v příštím roce. Slibný rozvoj města poněkud zbrzdila epidemie cholery v roce 1831. Navzdory četným tehdejším zdravotním opatřením, mimo jiné i uzavřením pruských hranic kordonem vojska, podlehlo v Polici zákeřné chorobě 300 osob. Cholera znovu zaútočila i v r. 1832, kdy opět zemřelo 214 lidí. Od této pohromy mělo již město také svého stálého lékaře. Přesto je v r. 1833 v Polici napočteno 1 399 obyvatel a 238 budov.

 

Ve městě byly tento rok (1833) tyto živnosti:

5 obchodníků se smíšeným zbožím, 4 pekaři, 4 řezníci, 10 krejčích, 12 ševců, 1sládek, 3 bednáři, 2 sklenáři, 2 podkováři, 2 voskaři, 1 zedník, 2 mlynáři, 1 kominík, 2 zámečníci, 4 truhláři, 1 tesař, 4 koželuzi, 2 jircháři, 2 řemenáři, 2 sedláři, 2 kloboučníci, 2 provazníci, 2 barvíři, 3 mydláři, 1 umělecký tkadlec, 5 podomních obchodníků, 1 trhovec.

Dále zde jsou 3 hostince, 4 výčepy piva a po jednom výčepu vína a kořalky.

 

Rok 1837 přinesl opět epidemii cholery, na kterou ve městě zemřelo 182 osob. Stal se však neblahým poslem i dalších neštěstí, které později následovaly. Nejprve r. 1839 vyhořela, neopatrností milenky sládka Sturmy, sladovna městského pivovaru. V roce 1842 (19. IV.) vyšel oheň z č. 18 na náměstí a zuřící živel strávil, až na západní stranu, celé náměstí i s radnicí, celou ulici Kostelní a část Hořejší - celkem lehlo popelem 36 právovárečních domů a 6 jiných příbytků včetně masných krámů a šatlavy. Město se však z požáru vzpamatovalo poměrně brzy a již v roce 1844 zaznamenáváme zřízení prvního poštovního úřadu na náměstí, v domě obchodníka Pejskara v č. 76.

 

Revoluční rok 1848 přinesl do města řadu vzrušujících událostí a politických změn. Byla zřízena národní garda, do níž v Polici přistoupilo na 100 členů pod velením purkmistra Šolce. Občané se zbavili svého nenáviděného zkoušeného radního Nabla a 15. VI. přistoupili k svým prvním volbám do zemského sněmu. 8. VII. se konaly volby do říšského ústavodárného sněmu, který se poprvé sešel již 22. VII.

V září plénum sněmu schválilo konečný text zákona o zrušení poddanství a robotních břemen, který dovršil likvidaci středověkého systému - začíná přeměna starých feudálně stavovských struktur v moderní občanskou společnost. Nastává rozsáhlé budování nové státní správy v rakouské monarchii. Zákonem o prozatímním obecním zřízení jsou prohlášena dosavadní královská a poddanská města i trhová městečka a také všechny poddanské a šosovní vesnice za rovnoprávné a samostatné obce s vlastní samosprávou.

Je uzákoněna reorganizace systému státní správy, kterou byly vytvořeny politické okresy v čele s okresním hejtmanem a okresy soudní, z nichž se politický okres skládal. V Polici byl okresní soud, zasahující svou působností také do obcí bývalého panství náchodského, teplického a adršpašského, zřízen 1. VII. 1850, když již předtím zahájil svou činnost úřad berní. Město pro tyto úřady poskytlo svou budovu radnice. Svou činnost ukončily regulované magistráty a poličtí daňoví poplatníci si 12. IX. zvolili svůj první obecní výbor v čele se starostou Františkem ŠOLCEM.

Polici však postihla i méně radostná událost. 28. X. 1853 vznikl na náměstí v hostinci Antonína Prouzy (č. 84) požár, který strávil celou západní stranu náměstí i s lékárnou v č. 82. Při ohni byla stržena také brána, postavená mezi domy č. 79 a 81 na památku návštěvy císaře Josefa II.

Při sčítání obyvatelstva roku 1854 bylo zjištěno v polickém soudním okrese 25 295 obyvatel. V tomto roce bylo také provedeno nové, dodnes platné číslování domů.

 

Při další reorganizaci státní správy se Polici dostalo i významnějšího úřadu. 26. V. 1855 byl v Polici zřízen smíšený OKRESNÍ ÚŘAD s veřejnou a soudní agendou v rozsahu dosavadního soudního okresu. Tento rok byla také opatem ROTTEREM vysvěcena obnovená kaple na Hvězdě a vodovod Samaritánka na Ostaši. Konečně se v Polici objevuje i první skutečný průmyslový podnik. František FREIWALD zřizuje z městského mlýna č. 195 malou přádelnu lnu, poháněnou vodní silou, kterou později koupil okresní přednosta BORETZKY a přestavěl ji na parní pohon.

 

Některé události těchto let přejdeme telegrafickou zkratkou. Tak v r. 1858 byla slavnostně otevřena nová budova školy č. 107, r. 1859 byla vysvěcena nová kaple na Ostaši, r. 1864 koupila polická obec pro svou potřebu hostinec “U zeleného stromu” a zřídila zde svou radnici a téhož roku bylo započato i s budováním nové okresní silnice k Mezihoří a dále k Hronovu. Nesmíme však zapomenout ani na založení zpěváckého spolku Hvězda roku 1861.

 

náměstí 1872Rok 1866 však příliš mnoho radostí městu nepřinesl. Již 12. ledna vznikl požár v krámě purkmistra Kejdany a 9.května vyhořela přádelna lnu bratří Freiwaldů v městském mlýně, přičemž uhořel i rolník Vacek ze Suchodola.

 

 

Nejhorší však město teprve čekalo. V červnu (17.VI.) byla vyhlášena PRUSKO- RAKOUSKÁ VÁLKA a 26. VI. časně ráno vstoupili první pruští vojáci do města. Velké polní ležení pod Ostašem se záhy naplnilo množstvím vojska a pro město i okolní obce nastaly starosti, obstarat pro téměř 80 000 vojáků nařízené dodávky potravin a píce. Samozřejmě, že se pobyt vojska neobešel bez tradičního rabování, kdy měli Prušáci zvláště spadeno na výčepy a trafiky. Naštěstí pro téměř vyhladověné město a okolní vesnice však druhý den vojsko, až na stráže, odtáhlo. Válka, která netrvala dlouho, bohužel skončila pro Rakousko katastrofální porážkou v krvavých jatkách bitev u NÁCHODA, ČESKÉ SKALICE a u SADOVÉ. Návrat pruských vojsk znamenal opět nové rekvizice a také zavlečení epidemie cholery, na kterou ve městě zemřelo 14 osob.

 

V roce 1869, po nové úpravě státní správy, bylo opět zavedeno původní územně-správní uspořádání Čech z r. 1850 a na jeho základě byl zrušen i okresní úřad v Polici. Místo něho byl opět zřízen okresní soud. Tento rok byl také ve městě založen “Sokol” – “spolek tělocvičný se sborem hasičským”, který se však již r. 1871 změnil v pouhý hasičský spolek, snad i na základě toho, že tento rok vyhořelo 11 chalup na Záměstí.

 

Také na rok 1872 poličtí měšťané příliš rádi nevzpomínali…

Nejprve zažili 25. V. obrovskou průtrž mračen, která se přehnala nad celými Čechami, kdy bylo tehdy zatopeno celé město až na pár domů na Záměstí, a pak nešťastný den 29. IX., kdy vznikl časně ráno, po taneční zábavě, v hostinci “Koubovna” na Nové ulici (č. 226) požár a prudkým větrem se přenesl až do vzdálené Ledhuje a odtud do města. V Ledhuji tehdy vyhořelo 10 domů, v Polici samé 40 domů – celá Hořejší ulice a domky na Babí. Škoda byla vyčíslena na 120 000 zlatých! Sám císař poslal pohořelým dar 1 000 zl. Další požár, i když “menší”, vznikl 22. IX. 1874, kdy po požáru stodoly Františka FENDRYCHA vyhořelo 13 chalup na Záměstí, 4 stodoly a měšťanský pivovar, který však byl ještě téhož roku opět schopný výstavu piva. Roku 1872 začíná izraelita Petr GOTTLIEB obchodovat s textilem. Jako vydavač (faktor) pak postupně zaměstnává až 600 domácích tkalců, kterým obstarává surovinu a sám se ziskem provádí odbyt zboží.

 

V létě roku 1875 (25. VII.) byla slavnostně otevřena železniční trať Choceň – Broumov, která se začala budovat roku 1873. Police tehdy poznala i italské dělníky – baraby, budující petrovický tunel, kteří chodili na kus mateřské řeči s manželkou purkmistra Kejdany, která byla sama Italka. Trasa železnice, vedená výhodně údolím Metuje, se vzdáleným nádražím, umístěným 4 km mimo město, však k jeho průmyslovému rozvoji příliš nepřispěla, tak jako v jiných sousedních městech. Police si na své první továrny ještě několik let musela počkat …

 

Roku 1876, téměř v tichosti, skončily kdysi tak vyhlášené a slavné plátenické trhy. Je to první znamení nastupující tovární produkce a začátek postupného úpadku domácího ručního tkalcovství, skýtající mnoha obyvatelům vesnic alespoň skromnou obživu. Roku 1877 jsou v Polici schváleny stanovy rádnému ochotnickému spolku KOLÁR. Poličtí ochotníci však hráli svá první představení již před rokem 1820.

Do města se však pomalu vkrádá i technický pokrok: tento rok užaslým polickým sousedům, kteří ještě donedávna doma svítili loučemi a znají jen petrolejky, předvádí na náměstí první elektrické světlo profesor BERNHARD, syn hostinského od “Zeleného stromu”. Dynamo, napájející obloukovou lampu, pohání pojízdný parní stroj, supící na dvoře hostince…

 

Obecní představenstvo má však na zřeteli i další rozvoj města, sevřeného že všech stran pozemky benediktinského velkostatku. Roku 1887 kupuje od klášterní správy pozemky bývalého “Dolního dvora” pod Havlatkou a zakládá zde novou městskou část – tzv. “NOVOU ČTVRŤ”, kde pak časem postupně vyrostly budovy dnešních ulic Husovy, Tyršovy a Pod Havlatkou. Tento rok také vzniká “Dělnická vzdělávací jednota Budislav” a začíná budovat svou, později tak rozsáhlou, veřejnou knihovnu.

 

Rokem 1886 se objevily v Polici i první nesmělé začátky dalších průmyslových podniků. Josef KATSCHNER, obchodník se smíšeným zbožím a železem, kupuje pozemek v mezihorním údolí, tam kde kdysi stála valcha Legeho, a staví zde továrničku poháněnou vodním kolem. Zde jeho syn Emil s osmi dělníky začíná vyrábět zástrče, panty a podobné kovové zboží. Časem se pokusí vyrobit i první, primitivní šroubovací brusle – je tak položen základ monopolní výroby bruslí v Rakousko – Uhersku i v pozdějším Československu …

Také Vilém PELLY, producent kořalek a likérů, které začal vyrábět jako dvacetiletý vyučený obchodní příručí již r. 1870, rozšiřuje svou úspěšnou výrobu, kupuje domek č. 286 a na jeho místě, vedle svého domu na náměstí, aby stačil rostoucí poptávce, staví novou, větší výrobnu.

Tento rok (1886) je také opět zřízen tělocvičný odbor hasičské jednoty, který se však r. 1887 odtrhl a vytvořil samostatný spolek “Tělocvičné jednoty Sokol”. Bohužel se také městu nevyhnula, po průtrži mračen, velká povodeň, která 24. VIII. 1886 způsobila v okolních vesnicích, jmenovitě v Suchodole a Bělém, velké škody. U městského pivovaru vystoupila Ledhujka dva metry nad cestu a převrhla tři velké kádě s pivem. Škoda způsobená tehdejším právovárečným měšťanům, činila 600 zlatých.

 

V březnu roku 1888, po prudké jarní oblevě, vzrušilo město protržení hrází bývalých rybníků a s tím i zatopení některých příbytků; zaznamenány jsou spory Sokolů a hasičů, handrkujících se o sokolský prapor, táhnoucí se pak po dlouhá léta – i založení zimní hospodářské školy, která však neměla příliš dlouhého trvání. Roku 1891 se rozsvítilo i první elektrické osvětlení, které si ve svém mlýně č. 195 pořídil mlynář Herzog.

 

10. srpen roku 1892 nenápadně zahájil období konjunktury, ze které pak skoro po tři léta žilo celé město. V “Šolcově” lese nedaleko mlýna v Ochozi se tehdy 14-leté suchodolské dívce Kristině Ringlové při hledání hub údajně zjevila P. MARIE. Cílevědomá propagace “zázraku”, (k níž se propůjčili i učitelé), který dával tušit velké zisky, nezklamala. K místu, kde se zjevení opakují jak na běžícím pásu, se začínají zdaleka sjíždět poutníci ze všech stran, z nichž někteří zde hledají v modlitbě či v léčivé vodě a hlíně často poslední naději v uzdravení. Mnohatisícové davy věřících z celých Čech, Moravy i z Pruska procházely městem a poličtí obchodníci a hostinští si spokojeně plnili kapsy. Pekaři nestačili péci chléb, oba pivovary zaznamenaly mimořádné výstavy piva a Pellyho kořalka tekla proudem. Až rázné vystoupení nového hradeckého biskupa BRYNYCHA a zákaz hromadných návštěv pražským místodržitelstvím způsobil, že zjevení rokem 1895 (bylo jich celkem 23) skončila a davové poblouznění věřících se postupně uklidnilo.

 

Mezitím však, roku 1894, došlo ke zřízení samostatného soudního okresu v TEPLICÍCH, když se německé obce, které o to usilovaly již od r. 1890, odloučily od polického soudního okresu, který se tak zmenšil na pouhých 20 obcí. Ekonomický dopad této změny územní správy byl, zejména pro polické obchodníky velmi citelný.

 

Rok 1895 znamenal pro město skutečný začátek jeho průmyslového rozvoje. Vilém PELLY využil obrovských zisků z prodeje kořalky, kterou prolilo hrdlem tisíce poutníků za suchodolskými zázraky, a na místě svého zemědělského statku poblíž Nové ulice začíná se stavbou továrny – přádelny bavlny. Výrobu zahajuje příštího roku a postupně provozní objekty dále rozšiřuje. Konečně se prolomily bariéry továrního podnikání a Pellyho záhy následují další. Již r. 1895 staví v mezihorním údolí malou parní tkalcovnu bratři FENDRYCHOVÉ, roku 1898 si zřizuje v Pekařském mlýně trhárnu odpadních textilií P. GUTTFREUND, roku 1899 staví na Nové čtvrti svou tkalcovnu Petr GOTTLIEB, roku 1902 budují svou továrnu na masné výrobky bratři Jan a František PEJSKAROVÉ. Později, roku 1906, staví na polickém pozemku u Petrovic svou tkalcovnu na lněné zboží Matěj ŠKOP z Bezděkova, téhož roku staví továrnu v Bukovici Julius GOLDMANN, zeť obchodníka s textiliemi A. LOWYHO. Na konci Nové ulice začíná se stavbou tkalcovny zeť Pellyho MUDr. Otakar SCHIMMER, pro těžkou nemoc ji však r. 1908 prodává svému tchánovi, který ji dostavěl r. 1911. Roku 1909 dokončil stavbu své textilní továrny v Nízké Srbské hronovský podnikatel Hermann GRAETZ a v Polici, na Nové ulici, započal stavitel Erber budovat továrnu na brusle a kovové zboží pro Emila KATSCHNERA. Příštího roku (1910) sem přenese výrobu ze své továrničky v mezihorním údolí.

 

náměstí 1905Nový stavební ruch ve městě zaznamenal rok 1908. Na “Nové čtvrti” začíná vyrůstat celá řada nových domů. Potok Ledhujka, dosud tekoucí volně svým korytem městem je od domku kronikáře Brandejse až po pivovar spoután do betonových rour a r. 1909 je zde zřízena nová cesta, dnešní ulice Tyršova, kde je také roku 1910 slavnostně otevřena budova Sokolovny.

Při sčítání obyvatelstva roku 1913 bylo v Polici napočteno 3 234 obyvatel, kteří také 31. X. oslavili dokončení rozvodu elektrické energie do města. To však byla asi poslední událost, která byla důvodem k oslavě.

 

V červenci roku 1914 vypukla SVĚTOVÁ VÁLKA – pořadím první. Po vyhlášení mobilizace začínají probíhat vojenské odvody. Postupně ubývají pracovní síly – fa Gottlieb zastavuje výrobu zcela, továrny fy Pelly pracují jen 3 dny v týdnu. Stálé zásobovací potíže potravinami vedou r. 1915 k zavedení přídělového systému pomocí poukázek na většinu životních potřeb. V r. 1916 je v továrně E. Katschnera zavedena vojenská strojírenská výroba – fa Pelly však pro nedostatek surovin a pracovních sil továrnu úplně zavírá. Tento rok jsou také rekvírovány zvony – umíráček a zvon z r. 1669.

Do města se vkrádá hlad. R. 1917 je stanoven na týden pro jednu osobu příděl 1 kg brambor (pokud byly) a jeden malý bochníček chleba z kukuřice a na stolech se objevují pokrmy připravené z ovesného šrotu, řepy a vikve. Není divu, že se začínají množit četné protesty proti nedostatku potravin, které vyvrcholily v květnu 1918 zoufalými demonstracemi matek hladových dětí proti nedostatku stále dražšího chleba a četným rekvizicím mouky a dobytka. To však již Rakousko-Uhersko mlelo z posledního.
 


28. X. 1918 vznikl samostatný československý stát- ČESKOSLOVENSKÁ REPUBLIKA.

 

Police státní samostatnost přivítala s nadšením. Z veřejných budov zmizeli rakouští orli, byla vytvořena Národní obrana, která v zajateckém táboře v Broumově zachránila zásoby potravin před rozkradením. Na Havlatce byla ještě slavnostně zasazena “Lípa svobody” a pak se lidé pomalu začali vracet ke každodennímu všednímu životu, který kalil jen stále trvající nedostatek potravin a velká nezaměstnanost.

Zákon o pozemkové reformě z r. 1919 zasáhl významnou měrou zemědělskou půdu benediktinského velkostatku. Když roku 1920 došlo k dohodě města s obcí Velká Ledhuje o sloučení obou obcí, schválené r. 1922, přispěly pozemky z katastru Ledhuje, získané ze záboru, k velkému stavebnímu rozvoji města. V dalších létech vyrostou na okraji města dvě nové čtvrti rodinných domků – celkem 89 popisných čísel.

 

Krátce zde můžeme zaznamenat i některé události těchto prvních let mladé republiky: r. 1919 vznikl v Polici první skautský oddíl, téhož roku je založeno Hospodářské skladištní družstvo, r. 1920 je otevřena v nadačním domě č. 86 první mateřská školka, vznikla továrna Jaroslava VANCLA na kovové hračky, později známá svou výrobou pověstné technické stavebnice “Merkur”; tento rok byla založena i nová církev československá, která i v Polici našla četné příznivce. Kronikář také zaznamenal požár tří domků na Záměstí (13. IV. 1920) a také vznik Sportovního klubu a založení Klubu českých turistů, který navázal na turistický spolek Národní jednoty severočeské, založený již r. 1899.

 

Roku 1921 proběhlo sčítání obyvatelstva. Police vykázala 2 749 obyvatel, Ledhuje 672 obyvatel. Polický soudní okres měl celkem 11 611 obyvatel, přičemž úbytek, způsobený I. světovou válkou dosáhl 1 628 osob! (12,3%). Tohoto roku se také začíná, na pronajatém pozemku, na louce, kde byl kdysi rybník, s budováním prvního fotbalového hřiště.

 

Rok 1922 se stal svým způsobem historický: ministerstvem vnitra je polické obci oznámeno, že se schvaluje její žádost z r. 1921 a je jí povoleno užívat nový úřední název města – POLICE nad METUJÍ.

Ve stručnosti jsou zde zaznamenány zajímavé události dalších let:

rok 1922: V. PELLY rozšiřuje továrnu o bělidlo a šlichtovnu; pojmenovány ulice města;

rok 1923: založena firma HRUBÝ, ROSSEL a spol. – výroba kovového zboží; továrník V. PELLY uvedl do provozu moderní barevnu a začíná s výrobou smyčkového zboží; fa bří PEJSKAROVÉ získala armádní zakázku na výrobu 1 milionu gulášových konzerv;

rok 1924: přestavba panských stodol na Babí na obytný dům;

rok 1925: uvedena do provozu první družstevní mlékárna; uspořádána I. staročeská pouť; z rybníka ve Velké Ledhuji zřízeno koupaliště;

rok 1927: zahájeno dláždění okresní silnice žulovými kostkami – od Katschnerovy továrny k Mezihoří, r. 1928 silnice dokončena až k nádraží; r. 1929 vydlážděna vozovka přes náměstí a Kostelní a Ostašskou ulici (dnes na Sibiři).

 

Na rok 1929 se však dlouho nevzpomínalo v dobrém. V únoru uhodily největší mrazy 20. století, které trvaly skoro po celý měsíc. Byla zcela ochromena doprava, projevil se nedostatek paliva a nastaly potíže s pitnou vodou. Zmrzla spousta zvěře a ptactva, zahynulo množství včelstev. Pomrzlo i mnoho ovocných stromů, v lesích vznikly rozsáhlé polomy. Pohromám ale nebyl konec. 4. VII. přišla bouře, doprovázená větrnou smrští, která způsobila další obrovské škody na lesních porostech.

Rok 1929 však pro město znamenal i významný milník. Jednak byla otevřena nová budova spořitelny s poštovním úřadem (který byl od svého vzniku neustále někde provizorně umístěn), ale co hlavního – byla dokončena výstavba skupinového gravitačního vodovodu, zahájená již v r. 1926. Město, dosud odkázané na vodu z kašny, z “Julinky”, event. z okolních potoků nebo studní, tak získalo výbornou vodu, přiváděnou ze vzdálených pramenišť na BORU.

 

Roku 1930 zasáhla ČSR světová hospodářská krize, která se nepříjemně dotkla i zdejšího regionu a krutě postihla místní textilní průmysl. Tento rok také proběhlo sčítání obyvatelstva : Police má 3 455 obyvatel. Z událostí těchto let stojí za zaznamenání přestavba budov V. Pellyho na náměstí (dokončena 1931), stavba družstevní mlékárny v Zahradní ulici (1931), zřízení Poštovní automobilové dopravy (1931) i dokončení stavby budovy Okresní hospodářské záložny (1933).

Pro zmírnění dosud trvající tíživé nezaměstnanosti byla v r. 1934 zahájena stavba státem dotované silnice z Police na Slavný, v r. 1935 betonování koupaliště a v r. 1936 regulace Ledhujky.

Stále sílící obavy však vzbuzovala narůstající hrozba z hitlerovského Německa i vzrůstající nepřátelské aktivity sudetských Němců v pohraničí. 23. IX. 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace k potlačení ozbrojených útoků v Sudetech. Všem nadějím však učinila konec mnichovská konference - německé pohraničí bylo odtrženo od ČSR. Broumovsko je tak poprvé v celé své historii odloučeno od Čech a stává se součástí Velkoněmecké říše. Soudní okres Police byl poté přičleněn k politickému okresu Náchod. Byly vytyčeny nové státní hranice – území polického okresu je tak zkráceno o celé Broumovské stěny, o obce Řeřišné, Hony a o Ostaš s Hvězdou. Polická obec se anexi území, zejména Ostaše bránila, požádala dokonce italské velvyslanectví dopisem o intervenci – ale marně. Zabráním těchto území přišel polický benediktinský velkostatek o 1 433 ha lesů; změnou hranic se Machov, Slavný, Pěkov a Žďár staly pohraničními obcemi.

Netrvalo však dlouho a okleštěná republika se dočkala další potupy. 15. III. 1939 je celá republika obsazena německou armádou a Hitlerem vyhlášen “Protektorát Čechy a Morava”. Na Slovensku vzniká samostatný klerofašistický stát, Podkarpatská Rus je okupovaná Maďary. Nastává otevřená německá teroristická diktatura, zabezpečovaná rozsáhlým donucovacím aparátem. Přesto si však poličtí občané i v této obtížné době II. světové války dokázali vlastními silami postavit v r. 1940 novou budovu Kolárova divadla a věřící církve česko-moravské také svůj vlastní kostel.

Život ve městě je však stále svízelnější. Již r. 1939 jsou vydány první poukázky na výdej potravin. V r. 1941 je rozpuštěna sokolská jednota. Téhož roku (28. IX.) hořely stohy lnu na Strážnici, což bylo označeno za sabotáž a město jen zázrakem vyvázlo z očekávaných drastických represí. Z ostatních událostí těchto let je nutno vzpomenout velké polární záře roku 1938 (25. I.), téhož roku i velké povodně Metuje (VIII.) a obrovských sněhových vánic v lednu r. 1941, kdy byla vyhlášena pracovní povinnost k úklidu sněhu. Městský znak, tak jak jej známe z dnešní podoby, byl ministerstvem vnitra městu schválen 7. IV. 1941.

Roku 1942 byl úředně zastaven na dobu neurčitou provoz v měšťanském pivovaru a nikdo tehdy netušil, že již trvale. V roce 1944 byly zabrány tkalcovny fy Pelly a fy Hubka pro německou zbrojní strojírenskou výrobu. Represe německých úřadů pod vlivem neúspěchů na bojištích neustále roste – stále více a více občanů mizí ve vězeních a koncentračních táborech.

 

Začátek roku 1945, přes stále se horšící situaci v zásobování, však již přináší první naděje. Fronta se blíží a městem projíždějí transporty německých civilních uprchlíků z vratislavského kraje, prchající před Rudou armádou. Konečně, 5. V., přichází do města radostná zpráva o povstání v Praze. Revoluční národní výbor, ustanovený již v dubnu na utajovaných schůzích, se ujímá svého úřadu. 9. V. 1945 vstupují do města první ruští vojáci – Police je osvobozena. Pro nespočetné zástupy zajatců a vězňů, vracejících se z koncentračních a pracovních táborů z osvobozeného Slezska, byly Červeným křížem ve městě zřízeny lazarety a stravovací stanice. Mnohé rodině však kalila radost z nabyté svobody nepřítomnost jejich blízkých. Z koncentračních táborů a věznic se již nikdy nevrátilo domů 47 občanů polického soudního okresu, z toho 30 z Police.

Rok 1945 se však také stává začátkem nadcházejících zásadních společenských změn.

Ve firmách Pelly, Hubka a Karschner je zavedena národní správa; akciová společnost Pelly zahajuje v listopadu výrobu, ale již za měsíc, dekretem prezidenta Beneše o konfiskaci majetku zrádcům a kolaborantům (protože ve správní radě zasedali i Němci), je znárodněna.

Občané německé národnosti z teplického a broumovského okresu jsou soustředěni ve sběrných táborech – z toho důvodu je také v srpnu nařízena žňová pracovní povinnost a začíná se s osídlováním opuštěných pohraničních oblastí. Roku 1946 (25. I.) odjíždí z Meziměstí první transport Němců – celkem 25 341 vysídlených osob, potomků pradávných kolonistů Broumovska, si odjelo hledat nový domov do americké a sovětské okupační zóny Německa. Tento rok se však také konaly první volby do Národního shromáždění. V Polici získali národní socialisté 783 hlasů, komunisté 770 – v českých zemích však získala KSČ nejvíce – 40,17 % ! Ve stínu této zlověstné události zcela zapadá i zřízení národního podniku Východočeské bavlnářské závody z firmy Pelly i přejmenování ulice Nádražní na třídu maršála Stalina a ulice Ostašské na třídu Rudé armády.

 

Komunistický puč v únoru r. 1948 znamenal nastolení vlády jedné strany, nepřetržitou a stále se stupňující komunistickou ofenzivu proti všem tradičním společenským formám a strukturám, které se u nás postupně po staletí vyvíjely a znamenal postupnou likvidaci všech hodnot, vybudovaných předchozími generacemi. V ekonomice proběhl přechod k státnímu, komunálnímu nebo družstevnímu vlastnictví všech dosud soukromých výrobních prostředků. Továrny firem Katschner a Hubka (spojeny v jeden podnik Kovopol) a další textilní závody v regionu jsou znárodněny, rovněž i továrna bří Pejskarů. Probíhají noční domovní prohlídky u obchodníků, výslechy, konají se “lidové” soudy, pokuty stíhají často dlouholetá vězení.

V r. 1949 je uzákoněno nové územní uspořádání, na jehož základě je také zrušen okresní soud v Polici. Z bývalé fy Pelly (VBZ) je zřízen nový národní podnik META, který je také pověřen výkonem národní správy v mnoha malých, dosud soukromých textilních firmách, které do konce roku 1950 všechny postupně zlikvidoval.

Jak naivně i úlevně pak působí zpráva tehdejšího kronikáře, uvádějícího, že se poprvé po válce objevil na polickém jarmarku – turecký med!

 

Roku 1950 byly nařízením Okresního národního výboru, proti jejich vůli sloučeny obce Bukovice a Radešov s Policí. Téhož roku je slavnostně otevřena nová škola na Babí, jejíž stavbu, započatou již r. 1939 přerušila německá okupace, je otevřena mateřská škola, zřízeno z bývalé (konfiskované) soukromé vily továrníka Katschnera.

 

Rok 1951 je na nepříjemné události rovněž štědrý: firma Josef HAUK ukončila podnikání a provoz zabírají “Trhárny Ivančice”, z hostince “POŠTA” je zřízena natěračská dílna Komunálu, je zrušena tradiční výroba likérů v bývalém Pellyho podniku. Uklidňující však bylo, že se zaměstnanci všech továren povinně zúčastnili 24. dubna rozhodného boje za světový mír – tzv. “pochodem míru” přes Žďár a Bukovici do Police.

 

Roku 1952 (31. XII.) je zrušen provoz pivovaru ve Velké Ledhuji a hned 1. I. 1953 je založen Školní statek. Rok 1953 se však “vyznamenal” zvláště nezapomenutelně: 1. VI. byla po ekonomickém krachu národního hospodářství, řízeného komunisty, vyhlášena měnová reforma, znamenající ožebračení všeho obyvatelstva – což výstižně komentoval západní leták, imitující formu tehdejší nové korunové bankovky – “hladová koruna, dar Sovětského svazu”.

 

Roku 1954 se v kostele prováděly restaurační práce, při nichž byla pod omítkou odkryta vzácná freska Krista z r. 1300. Jinak stojí za zaznamenání instalace prvního televizoru v okolí (na Slavném) a soupis hospodářských zvířat: v Polici n. M. je napočteno 43 koní (!), 491 ks hovězího dobytka, 237 vepřů a 30 ovcí. Sčítání obyvatelstva v r. 1956 zjistilo v Polici (včetně Bukovice a Radešova) 3 780 obyvatel a konstatovalo trvalý úbytek obyvatel z okolních vesnic.

 

Rok 1957 je ve znamení kolektivizace zemědělství v tomto regionu – soukromě hospodařící rolníci jsou vystaveni tvrdým nátlakům a represím a přesvědčování ke vstupu do JZD – není divu, že až na pár statečných nakonec většina podléhá. Během několika týdnů v září jsou založena ve všech okolních vesnicích Jednotná zemědělská družstva, jmenovitě v Polici dvě – na Záměstí a ve Velké Ledhuji.

Podstatnou úpravu doznal střed náměstí roku 1958. Kříž, stojící naproti radnici, byl přemístěn ke kostelu, vyústění artézského pramenu “Julinka”, zřízeného v r. 1905, zcela zlikvidováno a cesty mezi travnatými záhony vydlážděny. Rovněž došlo i k sadové úpravě Bezděkova parku.

Tento rok také byly připojeny, v rámci celkové reorganizace národního hospodářství, polické textilní závody META k n. p. VEBA Broumov. Z jakého důvodu byl zrušen provoz mlýna a pekařství v Ochozi se občané nedozvěděli, zato se mohli v neděli 5. X. zúčastnit “národní směny”, vyhlášené na vybírání brambor. Také koňského masa nebyl tento rok zrovna nedostatek, protože se rolníci zbavovali svých skromných pomocníků, kteří se jim po vstupu do JZD stali přítěží a skončili na jatkách.

 

Roku 1959 mohli občané zaznamenat několik pozoruhodných událostí: 5. V. opět zaznělo, po 17 letech, bití radničních hodin; ti, kteří měli co do činění se státním notářstvím nebo s pobočkou lidového soudu zjistili, že je úřad zrušen a přeložen do Broumova. Slavnostně byla otevřena nová silnice z Hlavňova na Hvězdu (5. VII.), rovněž byla otevřena nová prodejna dosud neznámého sortimentu – potravinových polotovarů, a také, poprvé od konce II. světové války, bylo uhlí volně v prodeji a nebylo vydáváno na příděl.

 

Národní shromáždění schvaluje roku 1960 územní reorganizaci státu: je zrušen politický okres Broumov a celé území připojeno k Náchodu. Rovněž celá řada malých obcí ztrácí svou samostatnost a jsou připojeny k tzv. obcím střediskovým. Z obcí Bukovice a Hlavňov je vytvořen nový správní celek, nazvaný “Hvězda”. V červenci je na celostátní konferenci KSČ zjištěno, že je v ČSR vybudován socialismus – Národní shromáždění schvaluje novou ústavu, kde je zakotvena vůdčí úloha komunistické strany a republice se dostává nového názvu: Československá socialistická republika. Snad aby se občanům lépe pracovalo na vyhlášené “národní směně” na pomoc váznoucí sklizni obilí (28. VIII.)

 

Sčítání obyvatelstva proběhlo roku 1961 – v Polici n. M. žije 3 469 obyvatel. Z náměstí byly přeloženy stanice autobusového nádraží k Bezděkovu parku, je dokončena demolice řady domků Gottwaldovy ulice a na jejich místě započato se stavbou hutního skladu n. p. Kovopol. Je zahájen provoz v nové pekárně, zřízené ze zrušených jatek. Zrušen je rovněž hostinec “NA RYCHTĚ” (zřízeny zde kanceláře) a hotel “HVĚZDA” na náměstí, ze kterého je v r. 1963 vybudovaná samoobslužná prodejna potravin. Po dlouhých letech je znovu otevřen hostinec “POŠTA a také je postavena retlansační televizní stanice na Havlatce.

 

Přeskočili jsme několik let, kdy jsme zaznamenali vznik Jednotného klubu pracujících (JKP), odborářské instituce ROH, sdružující kulturní aktivity polických pracujících (1963), otevření nové asfaltové silnice na Ostaš (1963), otevření nové prodejny s obuví (1965), rekonstrukce prodejen cukrárny a konfekčních oděvů (1966), znovuotevření rekonstruovaného hotelu „OSTAŠ“ (1966), opravu průčelí kostela (1967), zrušení provozu v restauraci „SOKOLOVNA“ (1967) i otevření „Klubu důchodců“ (1967).

 

1968 – rok nových bláhových nadějí do utopického pokusu o vnesení lidského, humánního rozměru do stávajícího socialistického experimentu. 21. srpen tento pokus reformátorů z řad vlastní KSČ ukončil. Poličtí občané, ještě příjemně rozjaření z prožité polické pouti a z poprvé otevřené Moravské vinárny jsou ve středu časně ráno probuzeni rachotem polských tanků. „Internacionální pomoc“ a „dočasný“ pobyt sovětských vojsk se stává drsnou realitou. V Polici tuto tragedii navíc symbolicky podtrhla polským lesním dělníkem omylem poražená „LÍPA SVOBODY“, zasazená na Havlatce r. 1918 na oslavu vzniku československého státu.

Z roku 1969 snad stojí zato uvést tyto události: největší ztrátou pro mnoho polických štamgastů bylo uzavření hostince „NA ZÁMĚSTÍ“, když hostinský Dinter – „Jemný Pepa“ – odešel do důchodu. V Polici tak zůstaly pouhé tři (!) hostince – smutný důsledek komunálního hospodaření, které téměř zlikvidovalo všech 17 restaurací, napočítaných v Polici těsně po válce. 16. IX. dopadl na střechu stavení v Suchém Dole meteorit, vznikl velký požár truhlárny n. p. Kovopol, vyrábějící pouzdra pro rýsovadla (11. X.), otevřena byla nová prodejna potravin v ulici Rudé Armády, je dokončena nová fasáda na radnici, je dána do provozu (na 24 let) provizorní budova školní jídelny na Komenského náměstí.

1970. Tento rok bylo započato s celkovou rekonstrukcí chaty na „Hvězdě“. Husté sněžení a silné noční mrazy v březnu zavinily kalamitní situaci v dopravě. Cesta do Žďěřiny byla pokryta asfaltem, oslaveno výročí 50 let kopané v Polici, zrušena (již podruhé) družina skautů. Divadelní spolek Kolár oslavil 150. výročí trvání ochotnického divadla ve městě; je otevřen Divadelní klub. 1. XII. Je uskutečněno celostátní sčítání obyvatelstva – v Polici je napočteno 3 534 obyvatel. Ve městě je 6 obchodů s potravinami (za 1. republiky – 25!), 3 řeznictví (14), jedna cukrárna (5), 6 obchodů s oděvy, obuví a galanterií (25).

Nový textilní kombinát n. p. VEBA, vybavený moderně zařízenou tkalcovnou, je otevřen roku 1971. Došlo i na opravu průčelí kláštera, ve kterém je také, po dvou letech, dokončena smuteční síň. Roku 1972 občané zaznamenali otevření nové samoobslužné prodejny potravin družstva Jednoty v Gottwaldově ulici (č. 333), vznik trampské hudební skupiny „Kamarádi osady 5“, zahájení provozu na nové silnici Ostašskou ulicí (která neoficiálně nazvána „Macounstrasse“ po tehdejším předsedovi MNV) i novou, „elegantní“ stavbu plechové čekárny na autobusovém nádraží. Dočkali se i zrušení výroby cihel v kruhové cihelně, kterou postavil Vilém Pelly r. 1901.

Roku 1973 dochází k integraci okolních zemědělských družstev do jednoho velkého celku – JZD HVĚZDA se sídlem v Polici n. M. Jsou zahájeny přípravy ke stavbě panelového sídliště nad polickým hřbitovem, je položen základní kámen nové hasičské zbrojnice ve Velké Ledhuji a koncem roku je zrušen Školní statek a jeho pozemky dány do užívání JZD. Hned nato, roku 1974 se začíná s demolicí starobylého dvora klášterního statku, stojícího naproti kostelu. Je zahájena výstavba nové čerpací stanice na pohonné hmoty v Ostašské ulici a polická provozovna Masného průmyslu se začíná specializovat na výrobu trvanlivých salámů a končí s výrobou běžných uzenářských výrobků. Do prvního panelového věžového domu se v únoru roku 1975 stěhují první nájemníci a začínají se stavět další. Byly postaveny plechové prodejní stánky tabáku a zeleniny naproti Bezděkovu parku, provedena demolice bývalého Pellyho statku v Gottwaldově ulici a výdej pohonných hmot je z náměstí přemístěn do nové čerpací stanice v Ostašské ulici.

Tohoto roku byl také zrušen (!) státní svátek vzniku Československé republiky (28. X. 1918) a stal se pracovním dnem 21. XII. do základů vyhořel oblíbený hostinec družstva Jednoty na Ostaši.

Roku 1976 byl zřízen závod „Drůbežnictví Xaverov i Oblastní podnik služeb“, byla demolována kruhová pec bývalé cihelny a 25. II. zbourán i její komín. Nový komín byl na oplátku postaven u kotelny na sídlišti a také lékárna se dočkala své rekonstrukce. Tento rok byl také uspořádán první hromadný turistický pochod „Polický vandr“. V roce 1977 byly sochařem Bartošem restaurovány Mariánský a Selenderův sloup.

V roce 1978, kdy měla Police n. M. rovných 4 000 obyvatel, je v klášterní budově otevřena Městská lidová knihovna. V květnu přijelo posílit národní podnik Veba 52 kubánských soudruhů, byla otevřena nová samoobsluha na sídlišti a uzavřena trafika i obchod s potravinami v Kostelní ulici. Proběhly oslavy 725. výročí založení města a poprvé zaburácely motocykly na Žděřině, při soutěži, pořádané místním Automotoklubem. Ke konci roku se také dostalo radnici nových, kovových a zasklených vrat – velmi „zdařile“ doplňujících starobylou barokní budovu. Dokončeno bylo nové kluziště v Malé Ledhuji a poprvé se rozjel i lyžařský vlek na „Nebíčku“.

Nové sauny, vybudované z místností bývalého ledhujského pivovaru se poličtí dočkali začátkem roku 1979. Tento rok také byly, po sedmi létech, dokončeny vnitřní úpravy radnice a občané města rovněž obdrželi (21. XII. – zřejmě dar dědy Mráze) nové kabiny veřejných WC na místě zbourané městské váhy a veřejného pisoáru.

17. VI. Došlo, po velkých nepřetržitých deštích, na řece Metuji k velké povodni, při niž byl stržen most pod Petrovicemi. Polické fotbalové hřiště bylo tehdy půl metru pod vodou.

 

Roku 1980 proběhlo sčítání obyvatelstva. V Polici n. M. žilo 4 149 osob, obývajících 604 domů. K tomu je nutno připočíst ještě 40 pracovnic z Vietnamu, které přispěchaly z daleké vlasti pomoci splnit úkoly socialistického plánu v n. p. Veba. Nová, další budova školy na Babí byla slavnostně otevřena roku 1981. Tento rok byl také na Havlatce vztyčen nový stožár televizního převaděče, zatruben potok v Malé Leduji a dána do provozu správní budova s chladicími boxy na hřbitově. Naproti tomu byl zcela srovnán se zemí starobylý mezihorní mlýn s pilou. Demolice se rovněž dočkala v roce 1982 i historická „Pálenka“, postavená opatem Otomarem r 1717, i přítulná dřevěná stavba restaurace ve Žďěřině – škoda…

Nové moderní školní tělocvičny se žactvo konečně dočkalo roku 1983. Poličtí občané rovněž zjistili, že ve Žďěřině stojí nová restaurace, postavená z úhledných betonových panelů a že se městu dostalo nové dominanty ve formě nového, 62 metrů vysokého komína, stojícího v „Masně“. Byla opravena kašna na náměstí a lidé si také pomalu začínali zvykat i na vzdálený řev vrtulníku, těžícího dřevo z napadených lesů přírodní rezervace v Broumovských stěnách, oslabených továrními emisemi a postižených kůrovcem i hospodařením Lesního závodu.

K roku 1984 není k zaznamenání příliš mnoho událostí – snad I. Ročník běhu „Od pípy k pípě“, či demolice starých záchodků na nádraží utrženým rozjetým vagonem nebo nový most na Splachově. Snad nejlépe zněla polickým zpráva, že jejich spoluobčan, lyžařský reprezentant a olympionik Jiří Beran obdržel v Paříži cenu „fair play“ za čestné sportovní jednání i zjištění, že začátkem prosince, díky teplému počasí, podruhé rozkvetly pampelišky.

 

Zato na rok 1985 vzpomínali občané obcí Bezděkov, Hvězda, Pěkov a Suchý Důl dlouho neradi – byli zbaveni samostatnosti a obce administrativně připojeny k Polici n. M. Poličtí zase mohli 25. II. poprvé vstoupit do rekonstruovaných prostor poštovního úřadu (adaptační práce trvaly 6 let) a také do budovy nové městské polikliniky, která byla otevřena 5. X. ze zcela přebudované bývalé Pellyho vily, postavené r 1898. Koncem roku byl dán do provozu nový silniční úsek pod Petrovicemi i s novým mostem přes Metuji. Snad k tomu všemu dopomohla i Halleyova kometa, která se tento rok v listopadu, po 76 létech, znovu objevila na obloze.

 

Události let 1986 – 1989 můžeme přejít rychlým během. Za zmínku stojí párek čápů, který se poprvé v Polici usadil a vyvedl mláďata (1986), instalace nových věžních hodin na radnici (1987), oprava střechy kostela (1988), velká vichřice, která způsobila velké polomy lesů ve Žďěřině a na Teplicku (24. VII. 1988), zahájení provozu v čistírně odpadních vod, postavené na místě mezihorního mlýna (1989), či dokončení stavby nové obytné budovy v Gottwaldově ulici (č. 379/380), kterou postavili Poláci.

Pozorný čtenář zde bude od jisté doby postrádat alespoň základní informace z politického života města. Další léta po osudném 21. srpnu 1968 však přinesla jen obnovení totalitních forem komunistické vlády a nastolila husákovskou „normalizaci“ ve společnosti. Nastala doba dusných politických prověrek. Z prvomájových průvodů se staly ostražitě sledované „existenční pochody“. Na všemožné výroční oslavy „vítězných únorů“, Leninů, Měsíců sovětských přátelství, říjnových revolucí a bůhví čeho ještě, konané většinou v Kolárově divadle, byly vydávány přísně kontrolované, očíslované pozvánky, odevzdávané při vstupu – praxe známá naposledy z dob nejtužší protireformace, kdy se podobné poukázky odevzdávaly faráři při zpovědi; ostatně i do kostelů se mnozí obávali vstoupit, když za sebou cítili tajné informátory i na půlnoční štědrovečerní mši. A volby do zastupitelských orgánů? Ano, také byly! Volila se jednotná kandidátka Národní fronty, manifestačně, s 99,9% účastí – kdo se vzepřel, odmítl volit, byl často hledán policií i po lesích … Nelidská, podivná, absurdní doba…

Politická garnitura pevně ovládala společnost, potlačovala všechny projevy svobodného myšlení a zcela se podřídila zájmům Moskvy. Společnost se ocitla ve schizofrenním postavení, převážná část se smířila s daným stavem a neváhala využívat všech výhod, které ji nabízel tzv. „reálný socialismus“, včetně krádeží ve „svých“ továrnách. Lidé předstírali, že pracují – stát předstíral, že je za to platí.

Vratká stabilita společnosti se však začala od druhé poloviny 80. let pozvolna hroutit. Události podzimu 1989 v Maďarsku, Polsku, NDR směřovaly zrychlujícím se tempem ke konečnému zhroucení sovětského bloku. To vše zradikalizovalo i nálady obyvatelstva v Československu, kde své pozice zoufale bránil zkostnatělý komunistický režim, snažící se občany obalamutit proklamovaným „reálným socialismem“, o který však již téměř nikdo nestál.

 

17. listopad 1989 přinesl pád komunistické vlády a předání moci do rukou opozičních sil. Otevřela se tak první cesta k obnově státní suverenity i k zásadním změnám společenského uspořádání…

Jakoby pokropeni živou vodou, účastní se občané s nadšením všech akcí, vedoucí k postupné přeměně správy a k normální funkci městského organismu.

Na začátku roku 1990, na mimořádném plenárním zasedání MNV je odvolán předseda, místopředseda a rada národního výboru a jsou plénem zvoleni noví. Jsou přejmenovány názvy ulic. Vznikla samostatná Základní umělecká škola a je, po dlouhých létech, opět otevřen hostinec u Vacků. V komunálních volbách si občané svobodně zvolili svého nového starostu. Obce Hlavňov, Pěkov a Hony se rozhodly zůstat administrativně připojeny k Polici, obce Suchý Důl se Slavným, Bezděkov a Bukovice se opět osamostatnily. Tento rok začíná s.p. Kovopol stavět novou halu nástrojárny a t toho důvodu byly srovnány se zemí 3 domy v Tyršově ulici. Tohoto roku jsme zaznamenali i vznik prvních soukromých živností (cukrárna „Hapa“, snack bar „Monika“ atd.), dokončení přestavby domu č. 115 – „Stodol“, vznik fy Hauk s. r. o. i demolici sklepů a lednice bývalého měšťanského pivovaru.

Rok 1991 byl ve znamení mohutného rozvoje soukromého podnikání, restitucí ukradeného majetku i privatizací majetku státu veřejnými dražbami. Není zde dostatek místa, vyjmenovat všechny, kteří se odvážně pustili na neznámou kolej soukromého podnikání – bez zkušeností předchozích generací, přerušené roky komunistického nevolnictví.

V březnu bylo provedeno celostátní sčítání obyvatelstva: Police n. M. (včetně Hlavňova, Pěkova a Honů) má 4 470 obyvatel – město samo 3 950 osob, které žijí v 597 domech. Z četných událostí tohoto roku je nutno uvést alespoň nejhlavnější: ministerskou vyhláškou byla zřízena Chráněná krajinná oblast Broumovsko ( 2. III.), opraveno průčelí kostela Nanebevzetí P. Marie, 11. IV. se konala první valná hromada obrozené Tělocvičné jednoty Sokol, do budovy bývalé školy č. 108 uvedena Základní umělecká škola. V létě, po několika létech se mohli poličtí znovu osvěžit v opraveném koupališti. Budova bývalého zemědělského výkupu byla zdařile adaptovaná na rodinou školu a ve městě se objevily expositury Komerční banky a Agrobanky. Během roku bylo do města repatriováno 10 rodin volyňských Čechů z ukrajinské oblasti Černobylu.

Rok 1992 – svou činnost zahajuje společnost „Kvíčerovská pekárna“, obnovena je restaurace „Sokolovna“, otevřena nová vinárna „V“ v č. 213. Objevily se i nové obchody: „Oáza“ s potravinami (č. 102), „Chrpa“ s produkty družstva zemědělců (č. 91), „Textil – Reno“ (č. 12), „Univerzál“ s průmyslovým zbožím (č. 5). Potěšitelné bylo i otevření nového domu pečovatelské služby, zřízeného ze zrušených jeslí. Polické veřejnosti se poprvé představila jednotka „Ostrostřelecké gardy Spolku vojenských vysloužilců Václava hraběte Radeckého“. Za zaznamenání stojí i vznik Technických služeb města, tolik potřebná rekonstrukce silnice ulicí 17. listopadu, vnější i vnitřní úpravy budovy radnice i vznik skládky tuhých domovních odpadů u Ramešova. Bohužel také i ztrátu starobylého hracího stroje zn.“Symphonion“, který byl ukraden za dodnes nevyjasněných okolností v Divadelním klubu Kolárova divadla. Ve znamení oslav 740. výročí založení města byl rok 1993. I další události však stojí za pozornost: byla zřízena městská policie, dokončeny opravy hřbitovní kaple, otevření zajímavé stavby nové školní jídelny i povýšení polické farnosti na děkanství. Do provozu byla uvedena druhá část městské polikliniky, kde je také umístěno soukromé oční sanatorium.

Rok 1994 byla zahájena celková rekonstrukce silnice Police n. M. – Velké Petrovice, zahájena stavba nového koupaliště a dokončena nová střecha na radnici i s novou světlezelenou a bílou fasádou. Byla zahájena privatizace bytového fondu a z 25 městských domů s 319 byty (převážně na sídlišti) bylo prodáno 262 bytů. Město obdrželo z rukou předsedy poslanecké sněmovny svůj městský prapor. Tento rok se také urodilo po okolních lesích velké množství hub, jaké nemělo dlouho pamětníka.

Hlavní událostí roku 1995 bylo bezesporu otevření nového koupaliště. Poličtí textiláci ostavili 100 let založen továrny „Veba“ – Vilémem Pellym r. 1895, byl slavnostně vysvěcen a vztyčen městský prapor a také, bohužel, vykáceno pěkné stromořadí na hrázi u hřiště kopané.

 

V následujících létech jsme zaznamenali renovaci kamenné barokní brány do klášterní zahrady (1996), dokončení rekonstrukce silnice do Petrovic (1996), opravu staré roubené školy č. 15 (1996) i nové barevné fasády domů na náměstí (1996). Roku 1997 jsou zahájeny intenzivní práce na plynofikaci města, která podstatně zlepšila čistotu ovzduší. Tento rok také vzrušila polické občany stoletá povodeň, která se však města dotkla jen nepatrně; pouze u rybníku na Honech byla poškozena hráz. Uspořádaná sbírka na pomoc postiženým obcím ve městě vynesla 126 350 Kč. Byla obnovena fasáda na budově spořitelny (1997), restaurovány sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Prokopa (1997).

Roku 1998 město vzpomenulo 80. výročí vzniku československé republiky a při té příležitosti bylo zasazeno 8 lipek a oceněni zasloužilí poličtí občané. Téhož roku byla také vyasfaltována vozovka přes náměstí; roku 1999 město koupilo a obnovilo Pellyho park. Došlo také k renovaci kašny a opravená stará škola č. 15 přivítala návštěvníky několika výstav.

 

Roku 2000 došlo k rekonstrukci chodníků, osvětlení na náměstí. Poličtí ochotníci oslavili 180 let své činnosti i 60 let existence budovy divadla. Své 10-ti leté výročí oslavila i základní umělecká škola. 15. října se znovu rozezněly opravené zvony. Byla zbourána bývalá sladovna měšťanského pivovaru a prováděna rekonstrukce silnice ke Žďáru.

 

1. března roku 2001 se konalo sčítání obyvatelstva – Police má celkem 4 400 obyvatel (s Hlavňovem a Pěkovem ) a 983 domů. Došlo k dalšímu zvelebení města: byla vydlážděna Hvězdecká ulice, opravena zeď hřbitova, opravena fasáda průčelí kostela. Naše místostarostka Ida Seidlmanová se na Hvězdě setkala s prezidentem Václavem Havlem (14. VIII.), který navštívil Broumovsko. Své vzácné jubileum 70 let od založení oslavila trampská osada Šarkán.

 

Roku 2003 město Police nad Metují slavilo 750 let, které uplynuly od první písemné zmínky o Polici – v listině krále Přemysla Otakara II., kterou přenesl do tehdejší malé osady trh a dal tím první právní základ dnešnímu městu.

Ale to je již téměř současnost…

 

náměstí 2003