Město Police nad Metují
Police nad Metují

Znak a prapor města

 

znak městaČas od času je možno zaslechnout diskuze i dotazy, co na znaku našeho města Police nad Metují vlastně znamenají jednotlivé „předměty" (odborně se jim říká „heraldické figury") a jak se tam vůbec dostaly. Zvláště často bývá frekventována otázka, co to vlastně je a co znamená ten „klacek" stojící uprostřed našeho znaku. Diskuze na vyšší, odbornější úrovni se pak zaobírají nikdy nekončící spornou otázkou, na kterou stranu na tom „klacku" vlastně mají správně směřovat jeho dva „výstupky" - napravo či nalevo? Nezbývá, než se pokusit o objasnění a maličko si o městském znaku a jeho historii popovídat.

Aby však byl výklad o počátku historie městského znaku srozumitelnější a úplný, musíme se nejprve zadívat poněkud hlouběji do minulosti. Jak je známo, obec Police (nad Metují) náležela od počátku svého vzniku (někdy v první pol. 13. století) klášteru řádu sv. Benedikta v Břevnově jako součást jeho východočeského dominia a byla prakticky až do poloviny devatenáctého století vždy jen pouhým poddanským městečkem. Četné výsady, kterými bylo v minulosti městečko obdařeno českými panovníky i svou klášterní vrchností však dosvědčují, že se Police se svou správní organizací mnohem více přibližovalo k charakteru poddanského města - i když městem v pravém slova smyslu nikdy nebylo. Víme, že městský rychtář (představitel soudní moci, podřízený vrchnosti) zde působil již od roku 1295, na základě hrdelního privilegia krále Václava II. Obec měla v čele radu, složenou z osmi konšelů, kteří se vždy po měsíci střídali ve funkci purkmistra. To vše plně odpovídalo významu městečka - Police byla jediným sídlištěm městského charakteru na celém polickém panství a současně byla i jeho správním a hospodářským centrem. Již od roku 1253 se zde konaly pravidelné týdenní trhy, od roku 1502 i dva trhy výroční.

Nádavkem k tomu všemu, na rozdíl od jiných neohrazených poddanských městeček (např. Hronova a Kostelce v našem okolí) se Police vyznačovala ještě jednou pozoruhodnou výsadou: pravděpodobně někdy v druhé polovině 16. století začala pro ověřování svých úředních listin používat vlastní městskou pečeť. Nevíme dnes přesně, kdy se tak stalo poprvé; nejstarší známá dochovaná pečeť města Police, která je nyní uložena ve Státním okresním archivu v Náchodě, je přivěšena k tzv. „zachovacímu listu", který byl 12. prosince roku 1629 vystaven česky a německy pro polického souseda Viléma Vernera. Kromě toho známe ještě o 15 let mladší provedení této pečeti na jiném zachovacím listu (tj. „vysvědčení o zrození z řádných manželů, o poctivém živobytí, provozování živnosti" - tedy něco podobného, jakým je dnešní výpis z trestního rejstříku), vydaném 1. prosince 1644 pro Pavla Ahöma, syna Jana Ahöma, primátora městečka Police a jeho manželky Mariany. Ještě starší zmínkou snad nepřímo dokládající užívání městské pečeti je záznam v rukopisné kronice polického měšťana Jana Legeho (1777-1859). Autor tam kromě jiných pamětihodností zaznamenal i výpis z městských účtů z roku 1575. Tam je uvedena také jedna pozoruhodná položka z obecních výdajů: „za vosk zelený k pečetění". Z toho by se dalo usoudit, že městečko Police tehdy pečetilo voskem zelené barvy, podobně jako rytířský stav a jiná menší města a městečka. Připomeňme, že právo pečetit určitou barvou uděloval sám panovník, přičemž doba vzniku tohoto práva se klade do 1. pol. 14. století. Červeným voskem pečetil panovník, královské úřady, vyšší duchovenstvo a královská, později i významnější poddanská města, naproti tomu voskem černým pečetila nepatrná, málo významná městečka. To zůstalo v platnosti až do začátku 18. století, pak byla volba barvy vosku pečeti podle vlastní vůle města.

Jak vyhlíží nejstarší známá polická městská pečeť? Je např. zobrazená na barevné obálce publikace „Police nad Metují v datech" nebo v multimediální prezentaci naší ZUŠky nazvané „Svět jménem Police" (tam lze spatřit i příslušný zachovací list, ke kterému je přivěšena), navíc si ji zde krátce popíšeme. Zmíněná nejstarší pečeť městečka Police má průměr 40 mm, je ze zeleného vosku v misce z vosku přirozené barvy a je vložena do dřevěného pouzdra. K zachovací listině je přivěšena hedvábnou šňůrou, zlatě a barevně iluminovanou. Pečetní obraz je položen na pozdně renesanční prolamovaný štít ukončený nahoře ostřejším, dole pak méně ostrým hrotem, v horních rozích štítu jsou voluty (tj. spirálovité ozdoby). Ústřední heraldickou figurou pečetního obrazu je krokev umístěná špicí vzhůru, v jejím středu je kolmo postavená ostrev se třemi suky, jeden vpravo, dva vlevo, z jejího vrcholu vyrůstají do pravého a levého horního rohu štítu dvě a z pravého suku uvnitř krokve jedna růže. Z horního hrotu mezi růžičky označující začátek a konec opisu vybíhá ozdoba v podobě střapečku se třemi konci. Opis (tj. starý vžitý název pro texty umístěné na obvodu pečeti kolem pečetního znamení) mezi dvěma linkami je latinský a zní:

Ø SIGILLUM Ø CIVITATIS Ø POLICENSIS Ø, tj. „pečeť města polického", což působí honosně, když víme, že se jedná o pouhé poddanské městečko. Správněji by spíš mělo být, vzhledem k postavení obce: „pečeť obce polické". Kromě této pečeti známe přibližně ze stejné doby ještě pečeť menší (o průměru 25 mm), kterou představitelé městečka používali k pečetění odeslaných úředních listů. Dochovala se např. na listech, odeslaných z Police 18. května a 18. prosince roku 1634 náchodskému městskému písaři Lukáši Šadimskému ze Šadimě (který předtím jako písař působil také v Polici).

Povězme si nyní něco o jednotlivých heraldických figurách, umístěných na znaku někdejší městské pečeti (a potažmo i na nynějším městském znaku). První heraldickou figurou která se na městském znaku nachází, je tzv. krokev. Jsou to dvě ramena, rozevírající se od horního okraje znaku, a je to vlastně schematicky znázorněný krov střechy (či zlomené břevno). Jak se krokev na městskou pečeť dostala nevíme, mezi historiky se objevila i úvaha, že je možné, že se patrně nacházela v rodinném znaku některého dávného břevnovského opata. Krokev není v současných městských znacích příliš obvyklá, kromě Police ji má ještě ve znaku město Lochovice v býv. okrese Beroun. Původ dalších dvou heraldických figur, růží a ostrve v městské pečeti je nepochybný, obě zcela určitě pocházejí ze znaků břevnovského kláštera. Trojici růží nemusíme nijak zvláště popisovat, ta je symbolem břevnovského konventu, tj. celého společenství mnichů tohoto klášterního domu a je také umístěna na jeho znaku. Poprvé se dvě neuspořádané růže objevily v pečetní plastice břevnovského kláštera až roku 1553 a teprve kolem roku 1560 byl poprvé zaveden štít se třemi růžemi v kosmém pruhu. Ten popsal známý a svými fabulacemi pověstný kronikář Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české jako znak rodu Slavníkovců, umístěný na praporci sv. Vojtěcha. Tento výklad je však dnes historiky všeobecně odmítán. A to z prostého důvodu: v 10. století, kdy Slavníkovci žili (28. 10. 995 byli v Libici Přemyslovci vyvražděni) ještě rodové (šlechtické) erby neexistovaly. Vlastní původ heraldiky je totiž těsně spojen s rytířstvím a lze jej položit zhruba do doby křížových výprav kolem roku 1100. Tehdejší středověcí bojovníci, od hlavy až po paty pokrytí zbrojí, potřebovali zřetelné rozpoznávací znamení, které by vyznačovalo jejich totožnost, aby se případně nepobili i sami mezi sebou. Štíty, jimiž si kryli prsa, jim poskytly vhodnou plochu, na kterou mohlo být znamení umístěno (proto je také erbovní znamení vždy položeno na štítu).

Břevnovský konventní znak, tj. tři stříbrná kosmá břevna na modrém poli, v nichž v prostředním je umístěna trojice zlatých růží, si můžeme v našem městě prohlédnout např. na čelní straně prelatury kláštera, na Selenderově sloupu nebo třeba na zábradlí klášterního schodiště do Městské knihovny. Tři červené růže (kromě jiných heraldických figur) má ve svém městském znaku podobně jako Police nad Metují jen obec Dolní Poustevna (nedaleko Děčína). Mimoto mají tři zlaté růže ve znaku Ledvice, tři stříbrné růže mají Pohořelice, tři malé růžičky (ale čtyřlisté) má mimo jiných figur v městském znaku Tasov. Poměrně hodně obcí má ve svém městském znaku jedinou červenou růži, namátkou uvádím např. Bavorov, Nechanice, Sedlčany, Vysoké Mýto, Zbiroh atd. Celkem je v Čechách městských znaků s růžemi přes půl stovky.

Zbývá onen proslulý „klacek". Odborně se nazývá ostrev, nebo také ostrva či břevno. Toto znamení znázorňuje v české heraldice „kmen stromu se zbytky osekaných větví, zvaných suky". Ostrví se kdysi používalo jako pochodní, dlouhé osekané kmeny s pahýly větví sloužily i jako žebříky při dobývání hradebních zdí. Na šlechtických erbech je ostrev obvykle černé barvy; staroněmecky se nazývala „Ron" (odtud také šlechtický rod Ronovců). Zlatá ostrev o třech sucích v červeném poli je výsostným znakem opatů břevnovského kláštera a údajně symbolizuje právo k mýcení lesů, a tím i ke kolonizaci krajiny. Opatský znak s ostrví je snad reflexí dávné legendy, vyprávějící o současném Božím vnuknutí a následném setkání přemyslovského knížete Boleslava II. a pražského biskupa sv. Vojtěcha nad studánkou, z níž pramení potok Brusnice a kde byl poté založen náš nejstarší mužský benediktinský klášter. Podle břevna, které leželo v prameni dostal prý klášter i svůj název - Břevnov. Opatský znak s vyobrazenou ostrví můžeme spatřit na mnoha místech v Polici nad Metují i v nejbližším okolí; třebas na podstavci mariánského sloupu na náměstí (zde je vytesán sdružený břevnovský znak, opata a konventu), na Selenderově sloupu před kostelem, nachází se na fasádě prelatury kláštera (je to znak opata Fridricha Grundtmanna, za kterého byla dokončena poslední přestavba kláštera) i ledaskde jinde, např. na bývalé faře v Bezděkově nebo na mnoha někdejších benediktinských myslivnách v okolí, třebas na Ostaši či v Řeřišném. Je tedy zřejmé, že si Police ostrev (stejně jako růže) na svou pečeť „vypůjčila", či správně řečeno obdržela od své vrchnosti, břevnovských benediktinů. Třísukou ostrev ve spojení s dalším heraldickým znamením má na štítě svého znaku položenu např. Adamov, rovněž Rajhrad u Brna (zde je její původ stejný jako v Polici - také v Rajhradu byl břevnovský filiální klášter), nebo Libčice nad Vltavou (rovněž v Libčicích měl břevnovský klášter kdysi pozemkovou držbu). Město Svratka má ve znaku ostrev čtyřsukou, rovněž ji má Kyjov, kde ji ve znaku třímá obrněná ruka, Štětí má dokonce ostrev se šesti suky. Jakousi čtyřsukou ostrev, ale s kořeny, má ve svém znaku nedaleké město Úpice.

Historie městských znaků je velmi starého data. Nejméně 15 měst v Čechách může existenci svého znaku prokázat již v předhusitské době. Ale teprve až ve druhé polovině 19. století, kdy se obce staly svobodné, dochází k velkému rozmachu měst a tehdy i ta města, která dosud žádný svůj městský znak neměla, žádala o jeho udělení - snad pro posílení své prestiže. Nejčastěji byl v těchto případech brán za městský znak pečetní obraz z užívané městské pečeti a byl jednoduše položen na štít, bez něhož je každý erb nemyslitelný. To je zřejmě i případ města Police nad Metují. Nejstarší popis našeho městského znaku pochází z roku 1864, tak jak jej zaznamenal Vinzenz Widimsky v publikaci „Städtewappen des Östereichischen Kaiserstaates": „na zlatém štítě červená krokev, v rozích po jedné růži se zlatým semeníkem a zelenými lístky; nad dolní růží stojí vztyčený černý kmen se čtyřmi suky". Podobným způsobem je popsán náš městský znak také v časopisu Světozor z roku 1877: „znak záleží v zlatém štítu, v němž stojí červená krokvice a v každém ze tří úhlů nachází se červená růže se zlatými pupenci a zelenými lístky; nad dolní růží stojí kolmo černý stonek se čtyřmi větvemi". Nutno zde poznamenat, že heraldická růže, pokud není výslovně uvedeno jinak, má vždy pět okvětních lístků; dobře si však povšimněme, že oproti obrazu historické městské pečeti (a znaku břevnovských opatů) jsou na ostrvi uvedeny suky čtyři, což je ovšem hrubá chyba. Někdy v této době tedy došlo k nevhodnému zkreslení původního znaku - pečetního obrazu. Dokumentuje to i průčelí polické radnice, která byla přestavěna roku 1876 po požáru v roce 1842. Zde je na fasádě, na plastickém vyobrazení městského znaku, ostrev vyobrazena sice správně se třemi suky, je ale položena chybně, téměř vodorovně, zato krokev je deformovaná, obloukovitá, připomínající spíše dva spojené rohy. Podobným způsobem je deformován městský znak na praporu původního „Spolku vojenských vysloužilců Václava hraběte Radeckého" z roku 1870 i na fasádě bývalé dívčí školy v Tyršově ulici, pocházející někdy ze začátku 20. století (čp. 294, dnes v areálu s.p. Kovopol). Zkreslená podoba s ahistorickým zobrazením pečetního obrazu (podobně jako na radnici) se rovněž objevuje na dochovaných pečetidlech z doby kolem poloviny 19. století - tato podoba nakonec přešla z těchto typářů i na úřední razítko polického Městského úřadu, používaného za první republiky.

V minulém čísle jsme si pověděli něco o historii městské pečeti a o tom, co znamenají její jednotlivé heraldické figury a jak se tam asi dostaly. Poslední kapitolka tohoto vyprávění popisuje pozoruhodnou metamorfózu někdejší polické městské pečeti v současný znak města Police nad Metují. Na přelomu let 1936 - 1937 si polický městský úřad nesrovnalosti na svém úředním razítku uvědomil. Po zjištění, že je na něm nesprávně zachycen pečetní obraz, který byl laicky pokládán za znak města, usneslo se zastupitelstvo města (budiž zde připomenut tehdejší starosta města Jan Vacek a členové městské rady František Vrňata, Josef Sova, Josef Schmiedt, Václav Krtička, František Franke, Bohumil Cvrček, Stanislav Pášma, Jaroslav Linhart, Tobiáš Janoušek) a na schůzi, konané dne 22. dubna 1937 rozhodlo, „aby město naše vrátilo se k používání starého původního znaku". Nerozhodlo však, jak bylo tehdy často zvykem neodborně, amatérsky, ale začalo se zajímat o správnou podobu městského znaku u kvalifikovaných odborníků. S předstihem (již v březnu) zahájilo v tomto smyslu korespondenci s Archivem hlavního města Prahy. Jeho archivář, univ. profesor dr. Václav Vojtíšek tehdy usoudil, že „správná forma je ta, které se užívalo před r. 1876, zatím co znak na dnešním razítku ukazuje jenom nevhodné zkreslení obrazu, zejména ostrve a krokve." Zároveň doporučil, aby zastupitelé města pátrali po starých pečetích nebo pečetidlech „a řídili se pak jejich obrazem". Dopisem ze dne 24. dubna 1937 pak město požádalo nadřízený správní orgán, Okresní úřad v Broumově o souhlas, aby mohlo užívat původní městský znak, „který před rokem 1876 několik století používalo". Dále uvedlo, že ke změnám v kresbě znaku došlo „náhodně, neporozuměním obrazu staré pečeti" a že „původní znak městský má svůj historický podklad, zatím co nynější náš znak ukazuje jenom nevhodné zkreslení obrazu, zejména zkreslení ostrve a krokve". Až téměř po roce (6. 4. 1938) sdělil Okresní úřad v Broumově, že Ministerstvo vnitra ČSR požaduje k žádosti připojit trojí vyhotovení barevného nákresu znaku s jeho přesným popisem. Město tedy dalo u místního akademického malíře Václava Luňáčka zhotovit náčrtky a poslalo je k odsouhlasení. Tento první grafický návrh na úpravu znaku vrátil Okresní úřad s připomínkami ke štítu, který musí mít „normální formu" a „heroldská krokev se musí dotýkati jeho obruby, figury musí svou plochu náležitě vyplňovati a musí býti zbarveny podle heraldické stupnice intensivními barvami". Zároveň městu doporučil návštěvu regionální výstavy „Náchod 38", kde je v exposici Ministerstva vnitra ČSR vystaveno provedení znaku, které by mohlo posloužit jako podklad jeho návrhu. Následovalo nové vyhotovení kresby znaku, ke kterému město připojilo žádost, aby „obruby mohly býti stříbrné, ne černé, a ostrev barvy tmavohnědé, aby znak nejevil se v barvách velkoněmeckých jak znak, jenž byl umístěn v expozici ministerstva vnitra v Náchodě". Nový návrh ministerstvo vnitra znovu posoudilo a odpovědělo, „že předložená konstruktivní kresba na úpravu městského znaku pro obec Polici n. M. je lineárně správná". Současně však zamítlo navrženou hnědou barvu ostrve, protože „stupnice heraldických barev neobsahuje barvy hnědé. Užitím barvy hnědé vznikl by znak barevně nesprávný, podle heraldické terminologie řečený jalový" a uvedlo, že vzhledem k tomu, že město odmítá černou barvu ostrve, „heraldicky správně restituovanou a odůvodňuje toto zamítavé stanovisko přesvědčením národním", je z heraldického zřetele jediné možné řešení, a sice nahrazení barvy černé barvou modrou, pokud se na tom městské zastupitelstvo usnese (připomínám, že heraldické barvy jsou tyto: zlatá, stříbrná, černá, červená, modrá a zelená). 28. prosince 1938 byla městským zastupitelstvem ostrev barvy modré schválena a příští den o tom byla vydána vyhláška. Restituce (tj. úprava) městského znaku pomalu směřovala ke konci, když ještě došlo k některým změnám v kresbě růží. 3. května 1941 sdělil Okresní úřad v Náchodě (pod který v té době Police n. M. příslušela - předchozí okres Broumov již byl součástí Velkoněmecké říše) polickému městskému úřadu, že Ministerstvo vnitra v Praze schválilo výnosem ze 7. dubna 1941 upravený městský znak Police nad Metují. Nutno si zde povšimnout a je významné, jak město při tvorbě znaku sice respektovalo všechna ministerská doporučení, ale přitom zároveň dokázalo prosadit i svůj názor, jestliže neodporoval heraldickým pravidlům. Ve více než vyostřených politických poměrech roku 1938 město dosáhlo, že nechce mít ve svém znaku ostrev černé barvy, protože by kombinace barev městského znaku (zlatá, červená, černá) připomínala státní barvy Velkoněmecké říše a souhlasilo s navrženou modrou ostrví. Je pochopitelné, že se o tomto zdůvodnění později, za nacistické okupace, raději nehovořilo a tak byl městský znak v této podobě nakonec bez problémů schválen. Tento požadavek je o to pozoruhodnější, protože se za německé okupace vyskytly i mnohé jiné obce, rovněž navrhující aktuální úpravu svého městského znaku - žádající však jeho doplnění o hákový kříž!

Popis takto upraveného (oficiálního) znaku města Police nad Metují zní: „Ve zlatém štítě krokev červené barvy, vpravo i vlevo u vrchu červená růže s pestíkem zlaté barvy, u spodu červená růže s pestíkem zlaté barvy a nad ní ostrev modré barvy". Ministerský odborný popis znaku však zcela vyčerpávající není, protože např. chybí přesné určení polohy krokve (tj. směřování jejího hrotu), rovněž není uveden počet suků ostrve a jejich umístění ani poloha ostrve na štítu. Jednoznačně to však osvědčuje obrazová příloha ministerské vyhlášky, kde na úředním vyobrazení městského znaku jsou zobrazeny suky tři - dva vpravo a jeden vlevo.

Aby se hned v zárodku zabránilo možným nepochopením a nepatřičným dotazům upozorňuji, že při heraldickém popisování (tzv. „blasonování") štítu (a resp. i znaku) je třeba vždy pamatovat na zcela zásadní pravidlo: pravá strana štítu je vždy naší levou a naopak, a že tedy při našem pohledu na městský znak tyto dva suky musí směřovat doleva! V mnohých popisech a vyobrazeních městského znaku je však uváděno i obrácené, a tedy nesprávné umístění suků; za bernou minci nemůžeme vzít ani známé opatské znaky. Jak sami snadno zjistíme, pouze v Polici (ale ovšem i jinde) jsou na různých místech na opatských znacích dvojice suků na ostrvi jednou napravo, podruhé zase nalevo (jako např. na prelatuře klášterní budovy) - zřejmě podle uvážení toho kterého sochaře. Břevnovský klášter na své „logo" asi žádný ferman zřejmě nevydal. Dnes však doba pokročila - správné vyobrazení (každého) městského znaku určuje výhradně příslušná ministerská vyhláška (případně městská vyhláška), žádná lidová tvořivost se v tomto ohledu nepřipouští!

S jistým sebezapřením by se snad ještě dalo tolerovat, že zpotvořenina městského znaku se např. objevila ještě roku 1978 v tehdejším „Zpravodaji agitačního střediska" (je tam obsaženo víc podstatnějších nesmyslů), vydaného k výročí 725 let Police nad Metují. Tam je vyobrazen znak, popsaný roku 1877 ve Světozoru (ostrev se čtyřmi suky!). Více však zaráží, že obrácená třísuká ostrev je zobrazena (v textu je navíc popsána jako čtyřsuká!) i v monografii J. Čarka: „Městské znaky v českých zemích" (1985). Mimořádnou kuriozitou je ovšem znak Sboru dobrovolných hasičů z Velké Ledhuje, kde se na užitém „městském znaku" krokev nejenže nedotýká horního okraje štítu, ale co navíc - zobrazená ostrev je barvy hnědé (sic!) a má dokonce zobrazeny jen pouhé dva suky! Abychom však nekřivdili jenom jim, pozadu nezůstávají ani hasiči z Police nad Metují. Ti mají na svém znaku ostrev sice správně modrou a se třemi suky (i když jsou suky zobrazeny perspektivně a jejich hrany pěkně okrově olemovány), ale ta je položena na zcela nepřípadný barokní štít, ozdobený mnoha kudrlinkami (volutami). Paradoxně má však jejich rukávová nášivka na uniformě ostrev se čtyřmi suky! Abych však nevzbuzoval dojem, že jsem vysazen výhradně jen na místní hasiče, s městským znakem, který má rovněž jakýsi barokní štít a (snad) jakousi čtyřsukou ostrev (vzor 1877), jezdí i nákladní vozy jisté polické („kvíčerovské") pekařské firmy; ovšem její reklama na ohradě místního fotbalového stadionu překonává všechny dosavadní fantazie - neznámý umělec zde na městský znak přičinil ostrev v podobě jakéhosi zkamenělého pugétu!

V této souvislosti si všem případným zájemcům o aplikaci našeho městského znaku skromně dovolím připomenout, že od roku 1995 platí vyhláška Města Police nad Metují č. 4 o používání městských symbolů (znaku a praporu), která vymezuje jejich používání i sankce za jejich zneužití. Znak města Police nad Metují je v této městské vyhlášce (ve smyslu ministerské vyhlášky z r. 1941) definován takto: „na zlatém štítě je červená krokev špicí vzhůru k hornímu okraji stoupající, lemovaná černou linkou. V horních koutech štítu a v jeho patě je po jedné červené pětilisté růži se zlatým semeníkem a zelenými lístky kališními. Na spodní růži uvnitř krokve stojí svisle modrá ostrev se třemi suky (jeden vlevo, dva vpravo)".

Na závěr. Těm, kteří by se chtěli s touto zajímavou problematikou seznámit trochu podrobněji, doporučuji jednak drobnou publikaci „Znaky a pečeti měst náchodského okresu" autorů Erika Bouzy a Věry Vaňkové, vydané roku 1972. Obsahuje jednak stručný úvod do heraldiky, jednak vývoj pečetí a městských znaků měst někdejšího náchodského okresu včetně jejich vyobrazení. Do kapitoly o Polici nad Metují se sice (jak jinak) vloudilo několik malých chyb, když se zde např. rovněž hovoří o ostrvi se čtyřmi suky (vyobrazení v obrazové příloze je však správné), to však na celkové hodnotě dílka mění jen málo. Nadmíru přínosné je pojednání „Pečeti, znak a prapor města Police nad Metují" autora PhDr. Ladislava Hladkého, Csc., otištěné ve sborníku Státního okresního archivu v Náchodě „Stopami dějin Náchodska 5", vydaného roku 1999 (z kterého jsem pro tento článek podstatně čerpal - dostupný v Městské knihovně). Čtenář se zde o polických městských pečetích a o genezi městského znaku dozví skutečně hodně vyčerpávajících poznatků a zajímavých podrobností.
 

Prapor města

PraporMěstský prapor nese základní barvy městského znaku, t. j. žlutou, červenou, zelenou, černou. Žlutý list s červenou, černě lemovanou krokví s hrotem na středu vlajícího okraje. Šířka ramene krokve na žerďovém okraji je jedna čtvrtina šířky listu, včetně lemu o šířce jedné padesátiny šířky ramene krokve. Na průsečíku os úhlů trojúhelníkových žlutých polí jsou červené růže městského znaku o průměru jedné čtvrtiny šířky listu praporu. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Prapor městu udělen dne 12. dubna 1994, rozhodnutím č. 14.

Návrh praporu zpracovali - odborně PhDr. Zbyšek Svoboda a výtvarně akademický malíř J. Šebek.