Město Police nad Metují
Police nad Metují

Важливу інформацію для біженців з України можна знайти тут

(Pomoc Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům najdete zde)

Vojtěch Jaroslav Vít OSB

Vojtěch Jaroslav Vít OSBJaroslav Vít se narodil dne 2. února roku 1923 v Polici nad Metují, v Tomkově ulici čp. 68. Jeho otec Ferdinand Vít byl tkalcovským mistrem a pocházel z Bezděkova, matka byla Františka, rozená Vítková. Po čase se Vítovi přestěhovali do Žákovce u Dobrušky a školní docházku započal malý Jaroslav v Dobrém u Dobrušky. Mezitím se rodina vrátila zpět do Police (pak bydleli na Záměstí v čp. 124) a druhou třídu začal navštěvovat opět v Polici, kde jej učil pověstný Karel Beil. Po skončení obecné školy nastoupil v září roku 1936 do primy broumovského klášterního gymnázia, odkud po třech letech musel přestoupit (v Německé Říši, tedy i v Broumově se již studovat nedalo) na akademické gymnázium v Praze na Příkopech, kde v březnu roku 1944 úspěšně maturoval. Již v květnu 1944 byl totálně nasazen a nucen nastoupit k technische Nothilfe. V Ruzyni staví rozjezdovou dráhu pro vojenská letadla.

Zakrátko potom vstoupil do benediktinského řádu v Břevnově a 13. září roku 1945 při tzv. „obláčce" přijal řádové jméno Vojtěch. V květnu 1945 zahájil studia na teologické fakultě univerzity Karlovy v Dejvicích. Po roce studia v Praze jej však jeho představený, konventuální převor břevnovského kláštera Anastáz Opasek vyslal na studia do Belgie, aby tam načerpal nové zkušenosti, které by se po jeho návratu uplatnily v jeho domovském klášteře. 1. května roku 1946 tedy odjíždějí dva řeholníci, bratři Vojtěch Vít a Maurus Pouček do Belgie, do benediktinského kláštera St. André (sv. Ondřeje), kde měli zřízeno domácí studium. Ani jeden z nich tehdy netušil, kdy se zase vrátí domů, do Čech - osud tomu chtěl, že P. Vojtěch Vít až po dlouhých 46 letech, P. Maurus Pouček, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu již nikdy. „Slavné vítězství pracujícího lidu" jim všechny naděje na návrat do vlasti zhatilo. Kláštery byly mezitím v roce 1953 přepadovou akcí StB zlikvidovány, řeholníci internováni. Pro studenty teologie v zahraničí, kteří by se odvážili vrátit, byl přichystán pouze kriminál.

Po skončení studia teologie v klášteře sv. Ondřeje byli oba zástupci břevnovského kláštera vysvěceni na kněze. Svoji primiční mši svatou sloužil Vojtěch v kapli sv. Kříže u kostela sv. Ondřeje v Sevenkerken v Belgii 29. července 1951, sám bez svých blízkých, bez svých břevnovských spolubratří, daleko od své vlasti, bez naděje na návrat. P. Vojtěch pokračoval ve studiu na univerzitě v Lovani, kterou absolvoval v letech 1952 - 1956. Nyní nastala pro oba břevnovské benediktiny zásadní otázka, co dál. Domů se vrátit nemohli, v Břevnově se zatím usadila StB, na druhou stranu měli pocit povinnosti nějakým způsobem se odvděčit klášteru, který je po celou dobu jejich studia živil a nákladné studium jim financoval. Na přání opata proto odešli do tehdejšího Belgického Konga (dnes Demokratická republika Kongo), kde měl klášter St. André umístěny své misionáře. 30. listopadu 1956 odlétají do Elizabethvillu (dnes Lumumbashi) a jako misionáři zde učili domorodé obyvatele. P. Vojtěch se zde osobně poznal s Patrikem Lumumbou i Josephem Mubutuem, kteří jej v určitých záležitostech používali jako poradce. První problémy jejich misie však nastaly po vyhlášení samostatnosti Konga roku 1960 a ještě větší po vypuknutí tamní revoluce roku 1961. Cizinci zde příliš bezpečnosti nepožívali a proto se oba čeští (belgičtí) misionáři vrátili roku 1961 zpátky do Belgie. Ještě ten samý rok pak odletěli do USA, do státu Illinois, kde v Chicagu žila početná komunita československých emigrantů, přičemž nedaleko Chicaga v Lisle byl benediktinský klášter sv. Prokopa, založený roku 1887 českými kněžími. Mimochodem připomeňme, že právě z kláštera v Lisle přišlo v roce 1945 do Broumova sedm benediktinů, aby zde nahradili německé vysídlené řeholníky a obnovili chod kláštera a farností na Broumovsku. U tohoto kláštera byla založena česká tiskárna, kde se tisknou české knihy, časopisy a noviny. Klášter v Lisle vydával již od svého založení české noviny „Národ", P. Vojtěch Vít vstoupil do této redakce v roce 1976, kdy se noviny už jmenovaly „Hlas národa". Dodnes jsou rozesílány do celého světa.

V USA začal působit v duchovní správě u kostela sv. Prokopa a později založil českoamerické kulturní středisko „Velehrad", které vyvíjelo a vyvíjí silné aktivity mezi našimi krajany a pěstuje mezi nimi ducha národní pospolitosti. Pro potřeby tohoto střediska a římskokatolické církve postavil ze sbírek věřících krajanů v chicagské čtvrti Cicero kostel Panny Marie Svatohorské a velký dům, kde je fara, redakce Hlasu národa, společenské místnosti a škola. U tohoto kostela působil spolu s P. Maurem Poučkem, jeho věrným souputníkem již od dob belgických studií, jako duchovní správci. Rovněž působil jako kaplan Národního svazu českých katolíků v Chicagu.

Po roce 1990 významně přispěl k obnově řeholního života u nás, zejména v jeho mateřském klášteře v Břevnově. V Chicagu jej navštěvovali naši význační politici, kterým poskytoval cenné rady a zprostředkovával kontakty na vlivné osobnosti politického života v USA. Poprvé svou vlast navštívil v roce 1992, po dlouhých 46 letech. Podíval se také do své rodné Police, na kterou vždy rád vzpomínal. Tehdy také měl v sále ZUŠ přednášku o životě církve v USA. Polici nad Metují pak navštívil ještě několikrát, mj. se zde podrobil i operaci šedého zákalu.

28. října 1999 byl P. Vojtěch Jaroslav Vít OSB vyznamenán presidentem republiky Václavem Havlem státním vyznamenáním, medailí „Za zásluhy" 1. stupně, která se udílí osobám, které se významně zasloužily o stát, za udržování duchovních mostů mezi Čechy u nás a v USA. Z rukou presidenta ji převzal převor P. Prokop Siostrzonek, nejvyšší představitel břevnovských benediktinů, do kteréžto komunity P. Vojtěch patřil. Ten v té době ještě pobýval v Chicagu, a nemohl se slavnostního aktu osobně zúčastnit. Natrvalo se do Česka vrátil až v roce 2000, do svého mateřského kláštera v Břevnově, aby zde strávil zbytek svého života. Podařilo se mu totiž v USA zajistit na své místo nástupce a nakrátko se ještě vrátil do Cicera, aby zde zařídil poslední potřebné záležitosti. Bohužel se do své vlasti již nevrátil. Dne 19. května roku 2001 v Chicagu, v budově Velehradu, který s takovou láskou a péčí budoval pro své americké krajany, náhle zemřel. Nebylo mu dopřáno zemřít a být pohřben ve vlasti, jak si vždycky přál, ale odpočívá v daleké cizině mezi svými americkými krajany, kterým dal většinu svých sil a kterým věnoval celé své srdce. Američtí krajané se s ním rozloučili ve farním kostele Panny Marie Svatohorské v Ciceru 23. května, druhý den byl pohřben v benediktinském opatství sv. Prokopa v Lisle, vedle svého věrného celoživotního druha P. Maura Boučka, který odešel na věčnost o rok dřív.

Marně lovím v paměti vzpomínku na jiného polického rodáka, který by P. Vojtěcha Jaroslava Víta OSB svým významem dokázal překonat. Jistě, čtyřicet let komunistického nevolnictví a jeho sekulární represe dokázaly vymýt z mysli většiny duchovní rozměry života. Připomínat osobu P. Vojtěcha Víta a jeho ostatních spolubratří bylo nebezpečné a tabu. Snad se ta doba již nevrátí, takže je ještě čas tyto mezery alespoň trochu vyplnit.