Radniční hodiny

Kdy a kde se v Polici objevily vůbec první mechanické hodiny, nevíme. První železné věžní hodiny se šířily ze západní Evropy od sklonku 13. století, do Čech však pronikl vynález mechanických hodin o něco později, nejspíše až za vlády Karla IV., kdy se při jeho dvoře objevily kolem roku 1376 první zmínky o hodinářích a orlojnících. Pořízení hodin však byla v té době záležitost vskutku luxusní.

Historie veřejných obecních hodin je v Polici poměrně dost stará. Pomineme-li sluneční hodiny, které se v městečku mohly tu a tam nacházet, první zmínka o mechanických hodinách pochází již (nebo teprve) z roku 1569. V městských účtech z tohoto roku je totiž uvedeno, že polická obec odměnila hodináře (či lépe zámečníka) jménem Šimon za rok jeho služby jednou kopou míšeňských grošů; je tedy nepochybné, že měl na starost hodiny v majetku obce, jejich seřizování a natahování. Příštího roku (1570) obdržel Šimon za svou službu dokonce kopy dvě. Tyto hodiny se zcela určitě nacházely na budově, která patřila obci, na radnici, která v té době ještě stála uprostřed náměstí, hned vedle obecního pivovaru. Tato stará, určitě dřevěná radnice však byla polickým konšelům asi příliš těsná, protože si roku 1595 postavili radnici novou na jižní straně náměstí (dnešní čp. 77). Také tato nová radnice byla opatřena věží se zvonem a s hodinami, které ještě ukazovaly staročeský čas, dělící den na 24 hodin. Jak tyto hodiny vypadaly dnes nevíme, můžeme však soudit podle jiných exemplářů, které se z té doby dochovaly. Věžní hodiny té doby bývala důkladná kovářská práce, ještě poplatná tehdejší poměrně primitivní technologii výroby. Chod hodinového stroje řídil tzv. lihýř, který ovládal primitivní vřetenový krok; použití kyvadla v hodinách tenkrát ještě neexistovalo. Přesnost takových hodin nebyla valná, což však tehdejším polickým sousedům zřejmě moc nevadilo – nějaká ta čtvrthodinka je určitě nemohla přivést z míry; proto také měly tehdejší hodiny pravděpodobně jen hodinovou ručku. Paměti nedochovaly, jak dlouho se o hodiny na radnici hodinář Šimon staral, ale již roku 1612 se v městských účtech objevil jeho nástupce. Byl to kupodivu učitel Jiřík Sýkora, který kromě školy a kostelního kůru měl na starosti také natahování městských hodin. Fyzická životnost obecních hodin však nebyla nijak velká. Nemáme na mysli snad ani tak jejich spolehlivost (která asi moc velká také nebyla), mnohem spíše je ohrožovaly občasné, zato ale mohutné požáry města. Bylo tomu tak roku 1617, kdy vyhořelo 70 domů včetně radnice, na které se zničily hodiny a rozlil zvon, bylo to tak i roku 1700, kdy 12. května „díky“ opilci Mikuláši Vondráčkovi vyhořelo celé město, jmenovitě tři strany náměstí, obecní vězení a pivovar uprostřed „rynku“, ulice Hořejší a Hlavní a velká část Záměstí i panský dvůr. Za své vzaly samozřejmě i hodiny na radnici, která rovněž lehla popelem. Obnova obecního majetku („rathaus, pivovár, šatlava a obecní chalupa“)tehdy přišla na 1.769 kop míšeňských grošů – z toho „za nové hodiny z Opočna 72 kop, staré se přidaly, zvonaři přidáno na ty dva shořelé cimbály, jeden zvonec a jeden malý do rádní světnice 55 kop.“ Přišly ty hodiny na dost peněz.

Roku 1740 koupila polická obec od své vrchnosti jako svou novou radnici budovu čp. 98, postavenou na náměstí roku 1718, původně soukromé sídlo panského úředníka Františka Hradeckého. Nevíme, zda poličtí konšelé tenkrát dali na věž svého nového honosného sídla přenést hodiny ze své staré radnice, nebo již byly na věži instalovány jiné hodiny (což se dá předpokládat téměř s určitostí). Jisté však je, že hodiny na věži radnice pokojně odměřovaly čas po celých dlouhých sto let. Až přišel osudný den 19. dubna 1842, kdy vyhořelo, až na západní stranu celé náměstí, celá Kostelní ulice a část ulice Hořejší (Tomkova). Vyhořela i radnice, která tak přišla o svou věž včetně hodin a zatím byla jen prozatímně zastřešena. Toto provizórium se však protáhlo na celých 34 let, do roku 1876, kdy se realizoval projekt dostavby radnice místního stavitele Viléma Pohla, který rovněž zakázku provedl. Nákladem obce byla na budově radnice postavena nová osmiboká věž v novogotickém (tudorském) slohu, která vzhled původní barokní stavby, postavené (snad) podle návrhu stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera, známé např. z ilustrace Adolfa Kašpara, poněkud pokazila. Na věž byly také, rozumí se samosebou, pořízeny i nové hodiny se čtvrťovým odbíjením, které dodal hodinář Jan Janata z Poděbrad. Stroj se dochoval dodnes, jeho konstrukce se však od středověkých strojů mnoho nezměnila. Stále je to festovní kovářská práce; snad použití kyvadla a modernějšího hodinového kroku umožnilo jeho přesnější chod.

Oslavit se musí pokud možno všechno – kronikář Josef Brandejs zaznamenal i následující událost: „K oslavení a spuštění těchto nových hodin byl určen den 2. září 1876 večer, kdež shromážděné obecenstvo na náměstí bylo četně zastoupeno. Hudba městská vedením kapelníka Josefa Špičáka koncertní skladby a národní kusy a píseň »Kde domov můj« zahrála. Očekávalo se bití osmé hodiny na věži klášterské, a jak počaly se bíti na klášteře a tu samou dobu spuštěny jsou nové hodiny na radnici a počaly též 8 hodin bíti na cimbálech zvoncových, jenž jeden hodinový daroval Josef Katschner a druhý zaplacen od obce. Tu se ozvalo z kopce Strážnice několik výstřelů z hmoždířů a na vrchu věže zaplápolaly rozličné barvy bengálskými ohni a házeny z věže dolů jsou cukrovinky a obrázky na upamatování onoho dne i dětské školní mládeži, toho významného večera pro město, jenž bylo se dálo za velmi příznivého počasí; ono oslavení věže u spolupřítomnosti všech okresních úředníků polických od rady města Police přizvaných s purkmistrem v čele zapěním hymny císařské, provoláním slávy císaři a králi Františku Josefu, městské radě, též staviteli V. Pohlovi a hlučným provoláním »Na zdar« jest v 9½ hodinu večer slavnost skončená”…

S hodinami to však zřejmě všechno v pořádku nebylo. Ze zápisu z jednání obecního zastupitelstva z 10. 9. 1877 zaznívá: „jelikož hodiny již v běhu jsou [pozn.: po roce!] bude zapotřebí, kdo by je natahoval a ciferník osvěcoval. Byl zavolán hodinář Fettr, se kterým se vyjednalo, že dostane ročně za natahování a rozsvěcování 18 zlatých a petrolej.“

Po pěti letech se na schůzi obecního zastupitelstva 10. 5. 1882 ozval městský hospodář Lambert Mrnka a hlásil, že „po věžní tyči na radnici stéká voda dovnitř věže a na hodinový stroj, čemuž nutno jest odpomoci; stroj hodinový nutno jest reze očistit a barvou olejovou natřít. Bylo rozhodnuto: „nechť se co zapotřebí jest po dobrozdání znalců vykoná.“ Lambert Mrnka (ten samý, který postavil dřevěnou suchodolskou kapličku v „Šolcáku“) dále „oznamuje konečně, že podlahu pod stroj hodinový na věži radnice opatřil z opatrnosti pro možný případ, že by závaží hodinové se utrhlo a snadno klenutí prorazilo.“ Což „vzato k vědomosti a schváleno.“ Starost o hodinový stroj byla tedy příkladná.

Hůře dopadl roku 1882 hodinář Josef Fettr, který měl radniční hodiny na starosti. Ten provedl jakousi opravu hodinového stroje, předložený účet 40 zlatých za jeho opravu se však zdál slavné městské radě příliš vysoký. Navíc byla oprava hodin provedena bez vědomí a svolení obecního zastupitelstva toliko ze služební horlivosti a proto byl účet vrácen hodináři k upřesnění. 26. listopadu na svém zasedání předložil „pan purkmistr [Josef Katschner] podrobný účet hodináře Josefa Fettra za opravení věžních hodin na radnici k zdejšímu vyzvání ze dne 16. října č. 1272 v následku usnešení valné schůze zastupitelstva obce dne 15. října předložený k prozkoumání, po případě ku schválení. Valná schůze zastupitelstva obce nakonec vynesla tento verdikt: „Poukázáno k vyplacení. Osvětlování a ošetřování hodin však budiž Josefu Fettrovi odejmuto. K otázce pana purkmistra na přítomného člena obecního výboru pana Jana Berana, mistra hodinářského, přijímá tento ošetřování osvětlování hodin od 1. ledna 1883 k obstarávání za tutéž cenu, totiž 18 zlatých r.č. ročně s doložením, že každou na hodinách se nahodilou potřebnou opravu než vykoná, prv ohlásí.“

Hodiny se zřejmě bez větších závad dočkaly i 1. světové války, pak však jejich odbíjení načas umlklo. Jejich bicí cimbály byly totiž roku 1916 pro celkový nedostatek barevných kovů, potřebných pro zbrojní průmysl, rekvírovány. K nápravě došlo až za první republiky roku 1922, kdy byly připevněny bicí cimbály nové. Potřebné práce tehdy provedli místní klempíři Albert Pišl a Josef Skočdopole; cimbály byly zakoupeny za 5.852 Kč. Roku 1924 se hodinový stroj dočkal i jakési generální opravy.

Války však odbíjení hodin nepřály – hlad zbrojního průmyslu po barevných kovech byl příliš velký. Za 2. světové války roku 1942 (2. června) byla opět provedena rekvizice: došlo na jeden ze zvonů ze hřbitovní zvonice a rovněž byly zabaveny dva cimbály z bicího stroje radničních hodin a také poplašný zvonek z průčelí radnice (dodnes je tam po něm držák). Teprve až 5. května 1959 zaznělo (po 17 letech!) opět odbíjení hodin na radnici. Zásluhou Jaroslava Feiga, Viléma Steinera, Otto Suchardy a místního hodináře Josefa Plného byl bicí stroj věžních hodin opět opatřen novými bicími cimbály. Roku 1964 místní hodinář Josef Plný, který měl hodiny na radnici na starosti včetně natahování, provedl (po 40 letech) generální opravu věžních hodin na radnici; v srpnu roku 1981 bylo pořízeno i nové bicí zařízení věžních hodin na radnici. Bylo však vidět, že starý hodinový stroj v nejbližší době doslouží.

19. června 1987 byly na budově radnice instalovány věžní hodiny nové. Moderní hodinový stroj se čtvrťovým odbíjením dodal a instaloval za 80.000 Kčs tehdejší monopolní výrobce věžních hodin v Československé socialistické republice: Okresní průmyslový podnik z Vyškova – což byl původně vyhlášený hodinářský závod Aloise Dvořáka, založený ve Vyškově roku 1914, který byl roku 1949 komunisty znárodněn a začleněn pod národní správu Chronotechny Šternberk. Starý hodinový stroj, který roku 1876 vyrobil Jan Janata, hodinářský mistr z Poděbrad, byl po 111 letech věrné služby uložen na zasloužený odpočinek do Městského památníku v bývalé klášterní budově, kde na odpočívadle schodiště můžeme obdivovat jeho provedení a konstrukci.